Srpen 2009

7. kapitola - Příběh zla

31. srpna 2009 v 20:30 Příběh zla
Tuto kapitolu bych chtěla věnovat SNAPEOVE ze její komentíky ke každé kapitole. Jen se bojím, abych tě nakonec nezklamala.


Elena si nemohla pomoct, ale od toho večera, kdy ji Draco políbil, se musela neustále usmívat. Už dřív věděla, že k němu cítí něco víc než jen přátelství, ale sama sebe přesvědčovala, že tomu tak není.
Jejich první polibek, ale způsobil, že všechny její city vypluly na povrch. Byla zamilovaná. Byl to šílený a přitom krásný pocit. Nesnášela každou minutu, kterou nebyla v jeho náruči, kdy ho nemohla líbat. Celý svět teď viděla v růžových barvách.

Svět ale v tento čas nebyl vůbec růžový. Právě naopak. Každým dnem propadal více a vice do temnoty. Voldemort nabyl všech svých ztracených sil a dával o tom všem dost důrazně vědět. Čím dál tím více lidí zradilo a přidalo se k němu. Nikdo už nikomu nevěřil. Všechny začala přemáhal panika a strach. Snad by se už dávno vzdali, kdyby nebylo Brumbála, který se ještě pořád nevzdával naděje.
Všechny velmi znepokojilo, že po boku Voldemorta vstal další mocná kouzelník. Šuškalo se o něm spoustu pravdivých o vymyšlených věcí. Několik kouzelníků se chlubila tím, že ho na vlastní oči viděli. Pravda ale byla, že nikdo nevěděl, kdo ten nový černokněžník doopravdy je.
Všichni z něho měli hrozný strach a říkali si, že je stejně, možná že i víc mocný než Voldemort.

Fénixův řád se zvlášť začal zajímat o tuto novou hrozbu. Byli ve velké nevýhodě, když neznali jeho totožnost. Proto zkoumali velice pečlivě každého možného i nemožného kandidáta. A takto objevili další Voldemortovu lest.

"Doslech jsem se, že pro mě máte další velice důležitou novinku." Řekl Brumbál, když vstoupil do základny Fénixova řádu a uviděl u stolu sedět všechny jeho členy.
"Ano, Voldemort to tentokrát už vážně přehnal." Poznamenal Lupin. Byl rád, že už Brumbál dorazil. Chtěl mít tohle co nejrychleji z krku. Neměl z toho dobrý pocit.
Brumbál si sundal klobouk a posadil se do čela stolu. Pohlédl na Lupina a ho pobídl, aby mu sdělil tu novinku.
Lupin si odkašlal a spustil: "Objevili jsme dalšího smrtijeda."
"Ano? A kdo je to?" zajímal se Brumbál.
"Mladý Malfoy."
Brumbálovi při té zprávě posmutněli oči, nevypadal vůbec překvapeně.
"Čekal jsem, že se k nim jednou přidá, ale rozhodně ne takhle brzo. Tajně jsem doufal, že si za tu dobu Draco uvědomí, co je správné." Řekl Brumbál a po všech se rozhlédl.
"Měli bychom hned se hned přemístit do Bradavic a zatknout ho." Řekl do ticha, které se rozhostilo Pastorek.
"Vždyť je to ještě dítě!" vykřikla nevěřícně Tonksová.
"Ale na to, že si tohle budeme myslet Ty-víš-kdo spoléhá. Draco dělá v Bradavicích určitě špeha." Snažil se Pastorek obhájit.
Tonksová nevěřícně zakroutila hlavou.
"Když ho zatkneme, budeme stejně špatní jako Voldemort." Přidal se k Tonksové Lupin.
"Celé je to hrozné, když Vy-víte-kdo bere za smrtijedy i takhle mladé. Vždyť je ten chlapec stejně starý jako náš Ron." Přehlušil všechny pan Weasley.
"Nezapomeň, co všechno v jeho věku už dokázal Ty-víš-kdo. A co Harry, ten je také stejně starý a dokázal se postavit už tolika hrozbám. Malfoy pro nás může být ještě hodně nebezpečný." Pastorek se odmlčel a po všech se rozhlédl. " Já neříkám, abychom ho hned odsoudili, jen bychom ho měli mít pod zámkem." Stál si pořád za svým.
Tonksová už otevírala pusu, ale Brumbál jí rukou dal znamení, aby mlčela.
"Kdybych měl tu možnost, tak Harryho toho břemene zbavím. Ale to by udělal každý v této místnosti." Všichni souhlasně pokývali hlavou, "Je to totiž ještě chlapec, stejně jako Draco.
Možná se ještě rozhodne přidat na naši stranu. Kdykoliv za mnou stou žádostí může přijít a já mu moc rád poskytnu ochranu. Proto chci, aby i nadále zůstal v Bradavicích. Tam ho máme pod dozorem."
Brumbál domluvil a nikdo už si nedovolil mít žádné námitky. Věc byla uzavřena.

Ron/Draco Voctims of love

31. srpna 2009 v 19:20
Slash zrovna moc nemusím,ale toto video je vážně úžasné.



Harry, Ron, Hermiona - fotky

31. srpna 2009 v 18:50













<![CDATA[//><!]]>

Ron a Hermiona - Hold Heart

31. srpna 2009 v 16:29
Další skvělé video tohohle skvělého páru






Harry Potter a Ohnivý pohár

30. srpna 2009 v 19:20
Další trailer uvělaný fanoušky. Je vážně suprový.



6. kapitola - Příběh zla

30. srpna 2009 v 17:19 Příběh zla

Nejspíš by tu leželi ještě pěkně dlouho, jenže té smůly dneska asi ještě nestačilo.
Spustil se déšť a tak se museli zvednout a vydat se do hradu. Než tam stačili dojít byli celí promoklí.
Jako by to ale ještě pořád nestačilo, sotva za sebou zavřely dveře do toho nečasu ozval se na nimi rozzuřený hlas. "Co si jako myslíte, že tady děláte?"
Oba dva se otočili a podívali se na profesorku McGonagallovou, která stála na začátku schodiště.
"Proboha, co se vám stalo?" vykřikla a rozběhla se k nim.
Oba dva se na sebe podívali a až teď si uvědomili, jak musí vypadat. Celí mokří, rozcuchaní, poškrábaní s roztrhanými hábity.
"Okamžitě si zajděte na ošetřovnu!" zavelela. Oba se obrátili a vydali se sklíčeně na ošetřovnu. Nechápali, jak by to, jak vypadají rozumně vysvětlili. Nemůžou přece říct, že mají Spojení duší a tedy Draco uviděl, že je Elena v nebezpečí a šel se ji vydat zachránit. A ani nemohli říct, že si vyšli spolu na procházku. To by vypadalo velice podezřele.
Naštěstí se jich madam Pomfreyová na nic nevyptávala.
Když zrovna ošetřovala rány Dracovi, otevřeli se dveře a vstoupil Brumbál.
Tak to bude horší než čekali. Mysleli si totiž, že přijde McGonagallová se Snapem, ale že by šla rovnou za Brumbálem je nenapadlo.
Brumbál neřekl ani slovo jen přešel k Eleně a zadíval se na ni. Trochu se zamračil a vytáhl ji z vlasů větvičku.
"Takže jste byli v Zapovězeném lese a k tomu ještě po večerce. Za to si budete měsíc odpykávat trest. Vy pane Malfoyi," obrátil se na Draca, " u pana Filche. A vy slečno," znovu se vrátil k Eleně, "u pana profesora Snapeho."
Elena a Draco se na sebe překvapeně podívali.
"A nemohla bych raději taky u Filche?" zeptala se Elena. Měsíc se Snapem se jí vůbec nelíbil.
"Ne myslím, že bude lepší, když si každý budete svůj trest odpykávat sám."odpověděl rozhodně Brumbál a pozorně si je oba prohlédl.
"A teď mě omluvte. Chtěl bych se dneska aspoň na pár hodin prospat." S tím vstal a odešel.

Sotva se za Elenou a Dracem zavřely dveře na ošetřovnu spustili.
"Jak to, že nechce, abychom měli spolu trest. Vždyť Brumbál využije každé příležitosti, aby spřátelil někoho ze zmijozelu s někým z nebelvíru." Nechápal Draco.
"Nevím, taky tomu nerozumím. A ani ho nezajímalo, co jsme dělali v Zapovězeném lese." Odpověděla mu.
"A ještě spolu." Poznamenal Draco.
Došli pod schodiště, kde se jejich cesty rozdělovaly.
"Díky za záchranu." Usmála se Elena na Draca.
"Ale to nestojí za řeč." Máchl ledabyle rukou, jakoby kvůli ní právě nenasazoval vlastní život.
"Nechápu ale jak ses dostal za mnou tak rychle. A co to bylo za kouzlo, že jsi je všechny naráz omráčil?"
"Já pořádně nevím, často netuším, co je ve mně ukryto."
"Nedělej si srandu, já to myslím vážně."
"To já taky. Už si i Pán zla všiml, že jsem mocnější než ostatní smrtijedi, takže mě teď pověřuje jen těmi nejdůležitějšími úkoly."
"A taky nebezpečnějšími." Zamračila se Elena.
"Ale normálně by tyhle úkoly dělal sám. Věděl totiž, že by to ostatní nemuseli zvládnout a teď se se mnou o to dělí."
"Já v tom pořád nevidím žádnou výhodu, spíš naopak."
"Mám větší postavení, než ostatní smrtijedi. Nejsem jen jeho poskok. Se spoustou věcí se se mnou podělí a chce znát můj názor."
"To je vážně skvělé." Podotkla ironicky Elena. "To se ti asi splnil tvůj největší sen, to po čem nejvíc toužíš."
"Po něčem toužím ještě víc." Řekl a jeho oči sklouzly k jejím rtům.
Jak ráda by teď slyšela jeho myšlenky. Bohužel oba se naučili uzavřít před sebou mysl, když to bylo nejvíc potřebné. Bylo to ale velice obtížné a působilo to jen chvíli, skoro vůbec to ale nepoužívali.
Pak pohledem sjel z jejích rtů do očí. Teď už ani nepotřebovala slyšet jeho myšlenky, všechno to měl vepsané v očích.
O kousek se k němu přiblížila a vyčkávala. To už to Draco nevydržel. Překonal těch pár centimetrů, které je dělily a políbil ji.

Hermiona - fotky

30. srpna 2009 v 15:59










Nový dess

30. srpna 2009 v 13:59
Našla jsem si čas a udělala jsem si nový dess. Je to úplně poprvé, co jsem něco takového dělala, tak nevím, jestli se vám bude líbit. Je ale přesně podle mích představ. Chtěla jsem něco jednoduchého a bez žádných křiklavých barev. Tak kdyštak napište, jak se líbí vám.

5. kapitola - Příběh zla

29. srpna 2009 v 22:59 Příběh zla


Draco jako každý večer využíval svých prefektských privilegií a toulal se ještě dlouho po večerce se svými kumpány hradem.
"A že jsme to tomu prckovi nandali." Smál se znovu při vzpomínce, jak zase šikanovali nějakého mladšího studenta.
"Utíkal od nás, jako by měl kouli za zadkem." Řekl na to Grabe.
"A to mají být prý nebelvírští stateční." Přidal se Goyl "Draco?" zavolal na něho, když si všiml, že už s nimi nejde.
"Draco!" to už se Grabe i Goyl otočili a uviděli ho stát kousek za nimi s vytřeštěnýma očima upřenýma někam do dáli.
Oba dva k němu popošli. "Draco, stalo se něco?" řekl Grabe a zamával mu před očima.
Ve stejném okamžiku se Draco probral.
"Já…musím jít." Řekl jim, otočil se a utekl na druhou stranu, než kam původně měli namířeno.

Elena udělala krok zpět. Za jejími zády se ozval šelest. Otočila se.
Hrůza ji přimrazila nohy k zemi. Z houští začali vystupovat lidské bytosti. Nebyly to ovšem lidé, ale upíři. Mohlo jich být něco kolem dvaceti.
Pomalu zvedla hůlku a zamířila ji na ně. Nesměla dělat žádné rychlé pohyby, jinak by je vyprovokovala a ona potřebovala ještě čas, aby vymyslela jak se z té šlamastyky dostat.
Nedokázala ale rozumně uvažovat, věděla totiž, že z tohohle není úniku. Když použije kouzlo, jednoho sice zastaví, ale zbývajících devatenáct se na ní vrhne a vysají ji všechnu krev z těla.
Pomalu se k ní přibližovali a Elena se už zdávala poslední naděje.
Když byli už jen dva metry od ní zarazili se. Nespustili z ní oči, ale zpozorněli. Ucítili nebezpečí, což z Eleny vysálo poslední střípky naděje. Jak to, co přichází může být nebezpečné, když se ho bojí celá tlupa upíru. Co může být ještě horší než tohle.
Všichni upíři zamířili svoje krvavě červené oči mezi stromy. Elena tam taky obrátila hlavu, ale než stačila něco spatřit ozářila ji záře. Jako na povel se všichni upíři do jednoho složili k zemi.
Až pak záře pohasla a Elena spatřila tu novou hrozbu. Na tváři se jí rozlil úlevný úsměv. Byl to Draco.
Ten na nic nečekal, popošel k ní, chytil ji za ruku a táhl za sebou pryč.
"Za chvilku se proberou." Řekl jen tak mimochodem.
To Elenu znovu probudilo a uvědomila si, že ještě nejsou z toho všeho venku.
"No tak dělej." Teď ho už táhla ona.
Draco se nenechal dvakrát pobízet a oba začali utíkat. Co nejdál od těch potvor.
Draco se ale z ničeho nic prudce zastavil. Elena na to nebyla připravená a málem se svalila na zem.
"Slyšela jsi to." Zeptal se Draco a znovu vytáhl hůlku.
To už to ale uslyšela i ona. Něco se k nim blížilo.
Na nic nečekala, znovu ho popadla za ruku a vydala se na útěk.
Udělali sotva pár kroků, když jim na záda skočil upír a svalil je na zem. Eleně tím pádem vypadla hůlka a odkutálela se to temnoty. Draco svoji hůlku pořád svíral v ruce, ale neodvážil se ji použít, aby nezasáhl Elenu. Místo toho ji vrazil upírovi do oka.
Ten zaúpěl bolestí a pustil Elenu a všechnu svoji váhu přenesl na Draca. Elena byla teď volná. Neměla čas hledat svoji hůlku, a proto vší silou kopla upíra do břicha a ještě jednou. Ten zavíjel nepřirozeně vysokým hlasem a převalil se na zem. Draco využil chvilky, kdy měl volné ruce a znovu ho omráčil. Pak se rychle vymrštil na nohy a přivolal k sobě Eleninu hůlku.
To už ale zaslechli stejný zvuk jako před chvilkou. Elena se na Draca podívala s očima rozšířenýma hrůzou. Draco si uvědomil, že ještě pořád má její hůlku. Hodil jí ji přesně ve stejné chvíli, kdy se za jeho zády objevil další upír. Elena na něho namířila hůlkou a jednoduchým máchnutím ho sesula dolů k zemi.
"Díky." Řekl Draco, který si až teď upíra všiml.
Oba dva se znovu dali do běhu. Věděli, že jsou už jen kousek k hranicím Zapovězeného lesa. Dodalo jim to novou sílu, takže za chvilku vyběhli ven.
Udělali ještě pár kroků a sesuli se do trávy. Potřebovali si vydechnou. Už byli v bezpečí, upíři nikdy z lesa nevyjdou.


Harry a Ginny - fotky

29. srpna 2009 v 21:09
Konečně jsem našla nějaké hezké fotky této dvojice, ostatní vypadaly hrozně uměle nebo přeplácaně.










4. kapitola - Příběh zla

29. srpna 2009 v 18:40 Příběh zla


"To ne, to přece nemohla udělat."
"Hermiono, proč mi pořád nevěříš. Vždyť jsem to viděla na vlastní oči."
Hermiona konečně uvěřila. "To je celá Levandule, ta by pro to, aby vypadala hezky udělala všechno. Nemá vůbec rozum. A stejně moc krásy nepobrala." Rozhořčovala se.
"Ale ona není zas až tak hrozná. Ty na ni jen žárlíš, protože kouká po Ronovi." Elena uhodila hřebík na hlavičku.
"Vždyť mě Ron vůbec nezajímá." Snažila se obhájit Hermiona, ale začervenala se tak, že by jí to nikdo neuvěřil.
Elena na to chtěla ještě něco říct, ale už to nestihla, protože vstoupily do učebny lektvarů.
Byla přirozený talent na lektvary a proto si Snape s ní nevěděl rady. Nemohl jí na žádný lektvar nic vytknout a ona si to velice dobře uvědomovala.
Posadila se na svoje místo úplně do poslední lavice. Její oči okamžitě sklouzly na Draca, který zrovna vstoupil. Celého ho sjela pohledem. Nemohla si pomoct, vždycky musela obdivovat to, jak vypadá a ta jeho krásná postava a ty nádherné šedé oči.
Draco se ušklíbl.
Nezapomeň, že slyším, na co myslíš. Vyslal svoji myšlenku k ní.
Elena se okamžitě začervenala. Tohle ji pěkně štvalo, že vždycky, když byla s ním, nemohla si dovolit nechal svoje myšlenky zatoulat. Dracovi to šlo mnohem líp než jí, protože byl už vytrénovaný od Voldemorta. Ale sem tam mu také něco ujelo, i když se mu to nestávala tak často jako jí.
Dneska ti to sluší, pomyslel si Draco a mírně se na ni usmál.
Díky, poslala mu svoji myšlenku a oplatila mu úsměv.

Elena zrovna otevírala portrét Buclaté dány, když ji Ron zastavil.
"Kam jdeš?" zeptal se.
"Nasbírat bylinky, do toho lektvaru, co jsi po mně chtěl. Vzpomínáš, lektvar štěstí." Vysvětlila mu a už chtěla odejít, jenže Ron ji pořád držel za rameno.
"A to tam jdeš teď v noci?"
"Je to bezpečnější. Ve dne by si někdo mohl všimnout, že jdu do Zapovězeného lesa."
"Ale dávej pozor. Jsou tam velcí pavouci. Choď jen u okraje." Staral se dál Ron.
Elena se usmála. Měl o ni starost, to je hezké.
"Nejdu tam poprvé. Neboj, budu si dávat pozor." S tím se mu vyvlíkla a vyšla na chodbu.

Nebála se Zapovězeného lesa. Chodila tam celkem často sbírat různé přísady do lektvarů, které vařila pro celou kolej.
Když objevila, jak ji lektvary baví, začala je vařit pro své přátele. Brzy se to ale rozkřiklo po celé koleji a všichni za ní začali chodit, aby jim taky nějaký udělala. Většinou to byly naprosto obyčejné lektvary jako na zlepšení pleti, ale sem tam se objevil i nějaký těžší. Fred s Georgem ji vnukli myšlenku, aby za to začala vybírala peníze.
Prodávala je za směšnou cenu, aby si ho mohli dovolit všichni, ale i tak jí to celkem dost vynášelo. Jejími největšími zákazníky byli právě Fred s Georgem, kteří jí každý měsíc posílali ze svého krámku nové objednávky.
Ron se zrovna včera u večeře zmínil, že by bylo skvělé, kdyby dokázala uvařit Felix Felicis. Tento lektvar ještě nikdy nezkoušela a tak hned při prvním volném večeru zašla nasbírat přísady.
Dneska byla krásná noc, přímo stvořená pro procházku. Bylo to možná naposledy, protože už za nedlouho se budou muset brodit závějemi sněhu.

Tam pod stromem uviděla se zatřpytit květinku, kterou hledá. Rozeběhla se k ní. Rozhrnula křoví, aby na ni lépe dosáhla, ale uprostřed pohybu se zasekla. To co uviděla ji vyrazilo dech.
Za křovím se rozkládal menší palouček, který byl doslova posetý těmi nejroztodivnějšími květy.
Překročila křoví a vstoupila na palouček, který byl ozářený měsíce, což mu dodávalo ještě kouzelnější nádech.
Jak to, že tady ještě nikdy nebyla. Myslela si, že tuhle část lesa má už celou prozkoumanou. Asi musela zajít o trochu dál než jindy.
Shýbla se a začala otrhávat kvítka rostlinek, které hledala. Tento palouček byl pro ni naprostý ráj.
Po zádech jí přejel mráz a ona se prudce narovnala. Měla pocit jako by ji někdo sledoval. Pomalu se otočila. Kdyby to bylo zvíře, nechtěla by ho vyplašit. Očima přejela houští za jejími zády, ale nic znepokojujícího nenašla.
Znovu se sehnula pro kvítka, ale tentokrát už měla všechny smysly nastražené. A to se jí vyplatila.
Tam pod tým velkým stromem v té houštině se určitě něco pohlo. Okamžitě se tam otočila a v křoví spatřila zářit dvě červené, ale i přesto lidské oči. Nepatrně pootočila hlavou a všimla si, že takovýchto očí je kolem ní mnohem víc. Byla obklíčená, byla v pasti.

Harry Potter a Vězeň z Azkabanu

29. srpna 2009 v 17:10
Toto jsou trailery udělané fanoušky. Oba dva jsou nádherné.







Ron a Hermiona - Don't Forget

29. srpna 2009 v 15:10
Konečně jsem našla nějaké pěkné video o Hermioně a Ronovi. Asi mám na tenhle pár zvýšené nároky, protože žádné video, co jsem viděla se mi nezdálo dost dobré.