Září 2009

13. kapitola - Příběh zla

27. září 2009 v 21:50 Příběh zla
Elena se zatavila až před Buclatou dámou. Měla štěstí, že ji nikdo nenachytal, jak běhá po hradu dávno po večerce. Ještě jednou si v hlavě přejela výmluvu, proč se ztratila a jak to, že jde tak pozdě a až pak otevřela portrét. Ozářilo ji světlo a ohlušil výkřik. Výhled jí zakryly Hermioniny vlasy, když se jí vrhla do náruče. Jakmile ji konečně pustila, Elena spatřila, že i když už za chvíli bude svítat, sedí v přeslech kolem krbu i Harry a Ron.
"Co tu všeci děláte?" divila se Elena.
Ron se rozesmál. "To nemyslíš vážně."
"Měli jsme o tebe strach. Mysleli jsme, že tě smrtijedi unesli." Přidala se k němu Hemiona. Přitom ji vzala za ruku a dovedla k pohovce.
"Tak co se stalo." Zajmal se Ron, když si k nim konečně přisedla.
"Když tě ten smrtijed zasáhl Harry, tak jsem se s ním chvilku snažila bojovat, ale věděla jsem, že proti němu nemám šanci, tak jsem utekla. On mě chvíli sledoval a tak jsem se radši schovávala dál, dokud jsem si nebyla jistá, že už můžu vylézt."
Elena se po všech podívala a pohledem se zastavila u Harryho. Ten ji sledoval zvlášť zpytavým pohledem. Mohl by něco tušit? Ne to je vyloučeno.
"Je mi líto, že jste si kvůli mně dělali takové starosti."
"Hlavně, že ti nic není." Řekla Hermiona a vzala se stolu kousek pergamenu. "Musíme hned napsat Brumbálovi. Bude rád, až se dozví, že jsi v pořádku. Taky se o tebe bál."
Elena se znovu podívala na Harryho. Bylo nezvyklé, že za celou dobu ještě nepromluvil. Chvíli se navzájem měřili pohledy a až pak Harry konečně uhnul očima jinam.

Před Dracem se otevřely poslední dveře a ty ho zavedly přímo před Voldemorta.
Draco se podíval do jeho hadích očí a pak se nepatrně uklonil.
"Víš, proč jsem si tě zavolal?" zeptal se ho Voldemort.
"Kvůli Eleně?" zeptal se Draco.
"Samozřejmě." Voldemort se odmlčel a pozorně se zadíval na Draca. "Draco víš, že jsi porušil naše pravidla. Každý jiný smrtijed by byl už potrestaný."
"Ale pane, já jsem vás nepodvedl, pořád stojím oddaně na vaší straně."
"Vážně Draco? Kdyby sis musel vybrat. Elena nebo já. Koho by sis zvolil?"
Draco neodpověděl, ale jeho pohled byl výmluvný dost. Samozřejmě, že by si vybral Elenu.
"Bohužel jsi pro mě až moc důležitý, abych ti něco nařizoval nebo domlouval. Jen tě chci upozornit Draco, že tvůj vztah s Elenou může být velmi nebezpečný jak pro vás dva, tak pro celý kouzelnický svět."
"Nevím, jak to myslíte, ale rozhodně se jí nevzdám." Řekl Draco odhodlaně.
"Dobře Draco. Tedy bys pro mě něco mohl udělat."
"A co by to mělo být?"
"Určitě si teď uvědomuješ v jakém je Elena nebezpečí. Tak bych po tobě chtěl aby si mi na ni dával pozor, aby se jí nic nestalo."
Draco se ušklíbl. O to se celou dobu, co se znají snaží, ale ta holka se umí tak snadno dostávat do malérů, že nad tím rozum stojí.
"A taky bych po tobě chtěl, abys ji pokusil přesvědčit, aby se přidala na moji stranu." Pokračoval Voldemort a ani si nevšiml Dracova úšklebku.
"To neudělám." Odradil se Draco. "Ona je hrozně tvrdohlavá a sama se rozhodne nejlíp."
"Draco, copak ty si to pořád ještě neuvědomuješ? Na něco takového teď není čas. Kdyby se někdo dozvěděl, že je to moje dcera, určitě by ji chtěl proti mně využít. Unesli by ji nebo by ji také mohli zabít a mučit, aby z ní vyzvěděli informace. A kdyby se přidala k nám, už bych jí zařídil dostatečnou ochranu a ty by ses s ní mohl stýkat bez jakýchkoliv schovávání."
Dracovi na okamžit problesk myslí obrázek. Procházel se s Elenou po Příčné ulici. Drželi se za ruce a zrovna se něčemu smáli. Nemuseli se nikde tajně scházet a bát se neustále, že je někdo uvidí. Byli tak šťastní a svobodní.
"Ne, neudělám to. Ona si to všechno moc dobře uvědomuje a taky se sama rozhodne, na jaké straně chce stát." Řekl Draco tónem, který jasně říkal, že je už pevně rozhodnut a že neexistuje žádné ale.

Draco - fotky

18. září 2009 v 20:49

















12. kapitola - Příběh zla

6. září 2009 v 17:29 Příběh zla
Zvuk otevírajících se dveří utnul smích a jiskřičky znovu začínali pohasínat. Do místnosti vstoupil Voldemort.
Přejel pohledem po těch dvou veselých tvářích a sedl si do prázdného křesla.
"Myslím, že ti dlužím vysvětlení." Promluvil k Eleně.
Draco se zvedl k odchodu. Chtěl je nechat o samotě, aby si mohli popovídat.
"Ne Draco, nikam nechoď." Upřela na něho své zelené oči Elena.
Draco si tedy znovu sedl, ale tentokrát už vedle Eleny.
Voldemortovi se tahle situace nelíbila. Chtěl být poprvé v životě se svojí dcerou sám, ale poznal, že nemá na výběr.
"Je moje matka na živu?" ujala se slova Elena.
"Ne není." Odpověděl Voldemort a když viděl, že to nestačí pokračoval, "Zabil jsem ji."
Draco pevně stiskl Eleně ruku.
"Takže aspoň v něčem mi Brumbál nelhal. Voldemort vážně zavraždil mou matku." Řekla tvrdým hlasem Elena. Voldemorta to vůbec nevyvedlo z míry, šlo na něm poznat, že svého činnu ani v nejmenším nelituje.
"Proč? Proč si ji zabil?" zeptala se Elena, byla ráda, že konečně našla důvod proč ho nenávidět.
"Přišel jsem za ní chvíli po porodu. Chtěl jsem tě vidět a vzít si tě na svoje panství, ale ona tě už stačila schovat. Nepřišel jsem tam s úmyslem jí zabít. Ona mi ale nechtěla říct, kam tě schovala a tak jsem ji zabil." Dokončil zcela bez emocí svůj proslov.
Elena byla naprosto v šoku, tak takhle je Voldemort chladnokrevný.
"A kdo byla moje matka?" ptala se dál.
"Jedna čarodějka z velice dobré kouzelnické rodiny. Chtěl jsem zajistit, aby ta nejlepší krev, která koluje v mích žilách nevymřela. Byla by to velká rána pro kouzelnické společenství. Proto jsem si vybral čarodějku, která měla skvělý rodokmen, byla krásná a chytrá. Chtěl jsem, aby bylo moje dítě po všech stránkách dokonalé."
"Ona patřila mezi smrtijedy?"
"Ne kdepak. Viděl jsem ji jen dvakrát."
"Ale jak tedy mohla být ochotná s tebou...,když…Ty si ji přinutil násilím?" pomalu jí všechno začínalo docházel.
Voldemort se rozesmál, ale vůbec to jako smích neznělo. Eleně to spíš připomínalo hadí syčení.
"Tak úplně bych to nenazval. Stačilo pár kouzel a podvolila se."
"To je hrozné." Vyjekla Elena a okamžitě byla na nohou. "Okamžitě chci do Bradavic."
To už byl i Draco na nohou.
Eli, uklidni se, poslal jí myšlenku. Věděl, že není dobré dávat takhle najevo před Voldemortem své emoce.
Elena ale jeho rad nedbala a dál rozčíleně zahlížela na Voldemorta.
"Jestli chceš zpátky do Bradavic, tak můžete s Dracem jít. Nezapomeň ale, že se můžeš kdykoli vrátit a poslechnou si všechno." Řekl Voldemort a stále klidně seděl v křesle.
Elena jen zakývala hlavou, že rozumí a už táhla Draca pryč z místnosti.
"A Draco ty se ještě dnes stav. O něčem si musíme promluvit." Stačil ještě dodat Voldemot než ti dva za sebou zavřeli dveře.

Elena se okamžitě rozeběhla, chtěla být od tohohle hrozného místa co nejdál. Draco jí chápal a proto sotva překročili hranice Voldemortova pozemku ji chytil za ruku a přemístil se.
Ocitli se před branou do Bradavic. Beze slova jí prošli a vydali se nahoru k hradu. Připadalo jim neuvěřitelné, že ještě existuje nějaké místo, kde je takovýto klid, že někteří lidé v tuto noc můžou spát. Nechtěli to posvátné ticho porušit a tak nepromluvili, dokud nestanuli ve vstupní síni.
"Co chceš teď dělat?" zeptal se Draco.
Elena se mu zadívala přes rameno někam do tmy.
"Nic. Budu dělat, jako že se to nestalo."
"Když myslíš."
"Je to jen odpornej parchant, když znásilnil i mou matku a pak ji ještě zabil."
"Takhle nad tím nemůžeš přemýšlet, on prostě bere všechno jinak než ostatní. On ji jen očaroval a ona pak sama svolila."
Elena se na Draca pozorně zadívala: "To abych si na tebe dávala taky pozor."
Draco se ušklíbl. "Já tě nepotřebuju očarovávat. Stačí ti jen říct."
Elena ho praštila do ramene. "Od teď nic nebude. Uvidíme jak rychlo za mnou přilezeš s prosíkem." Tentokrát se ušklíbla Elena, když uviděla jeho šokovaný výraz. Pak si stoupla na špičky a dala mu pusu a rozutekla k nebelvírské věži.

Draco se za ní ještě chvíli díval, dokud nezahla za roh. Tu holku prostě miloval a nic se na tom nikdy nezmění. Ještě jednou se ušklíbl a vykročil znovu do noci k Voldemortovi.




11. kapitola - Příběh zla

4. září 2009 v 21:39 Příběh zla


Ocitli se před velkou železnou bránou. Voldemort už vykročil a tak vyšli za ním. Prošli branou a vstoupili na štěrkovou cestu, kterou lemovali neupravené keře.
Vždycky si představovala sídlo Voldemorta jako tmavé, ale vznešené sídlo. Toto místo na ní ale působilo zanedbaným a pochmurným dojmem. Vůbec se jí tady nelíbilo.
Vstoupili hlavními dveřmi do prostorné vstupní haly. Působila ještě pochmurněji, chyběl tam totiž jakýkoliv nábytek. Vystoupali po kamenném schodišti a prošli chodbou osvětlenou sluncem až skoro na její konec. Tam se Voldemort zastavil a otevřel jedny dveře.
"Tady počkej na lékouzelníka. Nemusíš se bát, že by někomu o tobě řekl."
Elena nahlédla do místnosti. Byla vybavená jedním velkým a několika menšími křesly, mezi nimi stál dřevěný stolek.
Znovu pohlédla na Draca, ale Voldemort ho zarazil. "Ty ne Draco, ty půjdeš se mnou."
To ne, bez Draca nikam nejde.
"Jen běž." Řekl Draco. Nic se ti nestane, o to už se postarám. Dodal, ale tentokrát v mysli, aby to mohla slyšet jen ona.
Elena ho tedy poslechla a vstoupila do místnosti. Posadila se na křeslo a vyčkávala. Za chvíli se otevřeli dveře a vstoupil malý kouzelník ve středních letech.
Přicupital k ní a beze slova ji začal ošetřovat pořezanou ruku a další menší oděrky.
Zrovna když jí potíral modřinu, kterou jí udělal Draco, když ji surově chytil za ruku, znovu se otevřely dveře. Elena se vylekala, že to je Voldemort, ale ve dveřích se objevil Draco.
Ani se na ní nepodíval a sedl si do dalšího křesla. Až pak na ni upřel svoje ztrápené oči.
"Promiň, to jsem nechtěl." Hlesl, když uviděl modřinu.
Elena na to nic neřekla a v mlčení zůstali sedět až do doby, než se zvedl lékouzelník a s poklonou vycouval z místnosti.
Pak teprve oba zvedli hlavu a podívali se na sebe.
"Co ti chtěl?" zeptala se Elena, když viděla, že se Dracovi jako prvnímu nechce prolomit ticho.
"Jen sme řešili ztráty, které sme dneska utrpěli při té bitvě." Řekl a oči znovu zabodl do země.
Elena se na něho dál dívala a rozčilovalo jí, že se o tom, co se zrovna dozvěděli, nechce bavit. Ona si ale o tom s někým potřebovala promluvit a nikdo nebyl vhodnější než Draco.
Už to nevydržela a musela se zeptat: "Ty mu věříš?"
"Co věřím?" Nechápal Draco, nebo spíše chápal, ale chtěl ten okamžik, kdy to bude muset říct, co nejvíc oddálit. Až to vysloví nahlas, přijde mu to mnohem víc skutečné. Zatím to mohl být jen zlý sen.
"To co říkal Voldemort." Dodala na vysvětlenou Elena "To, že jsem jeho dcera."
Draco se na ni podíval, ale hned uhnul pohledem jinam a znovu ho upřel do země. Nic neřekl, Elena cítila zmatek v jeho hlavě, a že si ho chce nejdřív uspořádat a až pak jí dát náležitou odpověď, tak dlouho ale nemůže vydržet čekat.
"Věříš mu?" zeptala se znovu, tentokrát ale tišeji.
Dracovi oči znovu rychle střelili po Eleně a pak už jí konečně odpověděl: "Ano, věřím." Draco se konečně odpoutal od podlahy a podíval se na Elenu.
Hrozně jí překvapila jeho přímá odpovědět. V skrytu duše věděla, že to řekne, ale moc si přála, aby se jí vysmál a řekl, že je to všechno nesmysl. Tím ale, že jí řekl, že tomu věří, jí sebral poslední kousek naděje.
"Je to moje chyba. Hned jak jsem se dozvěděl, že nevíš, kdo jdou tví rodiče, tak jsem měl po nich začít pátrat. Se všemi známostmi, které má moje rodina jsme už mohli něco zjistit." Pokračoval Draco a přitom z Eleny nespustil oči. "V poslední době jsem párkrát přemýšlel, co mohli být zač. Jdou ti vítečně lektvary a když jsem tě učil kouzla z černé magie, tak ti šla výborně jako normální kouzla. Všichni kouzelníci totiž nemají takové nadání pro černou magii, je totiž postavená naprosto na jiném principu než normální magie. A pak samozřejmě ten Hadí jazyk a to co to říkal Moudrý klobouk. Byl jsem naprostý hlupák." Zakroutil hlavou a znovu upřel pohled do podlahy. Elena si toho ale nevšímala. Něco, co řekl, ji totiž zaujalo.
"Jak si to myslel s tou černou magií, že je založená na jiném principu?"
Draco na ni upřel ztrápený pohled. "Jen tak pro nic za nic se neříká, že ti, co umí použít černou magii jsou zlí a zkažení. Je na tom něco pravdy. Černou magii musíš totiž čerpat ze sebe. Naprosto dobrý a neposkvrněný kouzelník by nesvedl ani to nejjednodušší kouzlo, ani kdyby byl tak mocný jako Brumbál. Takový člověk, ale snad ani neexistuje."
"A ty kouzla, která si mě učil, byla jak těžká." Zajímalo ji to, o tomhle nikdy neslyšela.
"Některá docela dost, ale tyhle kouzla musí zvládnout každý lepší smrtijed. Jedno z těch nejtěžších kouzel je například Avada Kevadra."
"To znamená, že kdyby Harry na Voldemorta namířil hůlkou a řekl Avada Kevadra, že se nic nestane?" Tohle jí vystrašilo, jak ho pak má Harry zabít.
"Nespíš by se nic nestalo. O tom ale Potter už určitě ví. Někteří kouzelníci nad takovými kouzly musí strávit roky cvičení, aby se jim povedlo, a někomu se to nepovede nikdy."
"A někomu hned na první pokus." Dodala Elena.
Draco jen zakýval hlavou na souhlas.
"A ty? Jak dlouho to trvalo tobě?" zeptala se Elena.
"Hned na poprvé se mi to povedlo." Draco se při těchto slovech vypjal, jakoby se ještě víc chtěl vytáhnout.
Elena se na chvíli odmlčela. Tyto nové informace si chtěla zasunout do nějaké komůrky, kde se jí neztratí.
"A víš něco o mé matce?" zeptala se na další otázku, která jí trápila.
"Ne. Musela to být ale hodně zvláštní žena, když byla ochotná se s Voldemortem vyspat." Řekl Draco.
Elena se neudržela a musela se při té představě ušklíbnout. Draco, když viděl její výraz se rozesmál a Elena se k němu po chvilce přidala.
Smích byl to, co potřebovala. Byl tak osvěžují Znovu jí rozžehl jiskřičky v jejím srdci, které se od setkání s Voldemortem proměnili v led.


10. kapitola - Příběh zla

3. září 2009 v 20:39 Příběh zla
Voldemort. Je to Voldemort. Elena se Draca chytla ještě pevněji. Poprvé v životě a asi i naposledy stojí v tváři v tvář Voldemortovi.
Přesně tohohle se Draco vždycky bál. Měl strach z toho, že by ji smrtijedi mohli zabít, nebo zajmout. On by si pak musel zvolit, jestli ztratit ji nebo své přátele a rodinu.
Věděl, že Voldemort bude zuřit, jestli zjistí, že se zamiloval. Pro Voldemorta byla láska něco zbytečného, co z lidí dělá jenom blázny.
"Vážně jsi Draco ochoten na mně zaútočit?" zeptal se svým ledovým hlasem.
"Ano." Odpověděl mu odhodlaně Draco.
"Jsi poslední, od koho bych něco takového čekal. Máš ale štěstí, já ji nehodlám ublížit."
Draco ještě víc zesílil objetí. Nevypadal, že by Voldemortovi věřil.
"Musím přiznat, že jsi mě zklamal. Ale vážně si myslíš, že bych si tě chtěl proti sobě poštvat?"
Elena zvedla k Dracovi tázavě hlavu. Viděla, jak se mu v měsíčním svitu zaleskly oči.
Voldemort ale zjevně nečekal odpověď a proto pokračoval: "A pak je tu ještě jeden důvod. A to je samotná Elena. A její velké tajemství." Poslední větu skoro až zašeptal.
Draco se zvědavě podíval na Elenu. Ta ale byla stejně překvapená jako on.
"Tajemství, které nevíš ani ty Draco." dodal Voldemort.
Elena nesouhlasně zavrtěla hlavou. Před Dracem žádná tajemství nemá, ono by před ním něco pořádně utajit ani nešlo.
"Je to tak velké tajemství, že o něm neví ani sama Elena." Objasnil jim Voldemort.
Draco i Elena se na něho podívali. Oba napjatě čekali, až Voldemort promluví. Ten si téhle chvíle, kdy byl v jasné převaze, náramně vychutnával a tak je nechal čekat ještě o chvíli déle.
Pak se škodolibě usmál a oznámil jim: "Já jsem tvůj otec."

Draco zděšeně Elenu pustil. Ta si toho ale vůbec nevšimla. Koukala na Voldemorta a snažila se vstřebat tu novinu.
"Nevěřím." zašeptala skoro plačky.
"Brumbál se ti o tom zapomněl zmínit?" řek posměšně Voldemort "Copak sama nemáš nějaké zvláštní schopnosti?"
Elena pomalu zakývala na souhlas. Vzpoměla si na Hadí jazyk.
"A nikdy jsi nepřemýšlela, od koho jsi je zdědila?"
Elena nevydala ani hlásku. Tohle byla pro ni až moc velká rána. Ake všemu v hlavě cítila ještě Dracův zmatek.
Postupně jí začínalo všechno docházet a její dosavadní život se začínal rozpadat na skřípky, které už nikdy nedokáže znovu dát dohromady.
"Vidím, že jsi zraněná. Pojď s námi na mé sídlo, nechám tě ošetřit. Pak se můžeš vrátit do Bradavic." Řekl Voldemort.
Elena se podívala na svou ruku. Bylo to obyčejné říznutí, ale měla promočený celý rukáv od krve.
To poslední, co by teď chtěla je být na Voldemortově sídle. Ale nezamlouvala se jí představa, že by se teď měla vrátit do Bradavic, k Brumbálovi, Harrymu a všem svým přátelům, kteří bojují proti Voldemortovi, proti jejímu otci.
Podívala se na Draca. Ten kývl hlavou a pomyslel si: Pojď s námi, bude to tak lepší.
"Dobře jdu." Rozhodla se. Pořád si nebyla jistá, jestli to není od Voldemorta jen nějaká lest, ale Dracovi věřila.
Draco k ní napřáhl ruku. Elena ještě na kratičký okamžik zaváhala a pak se ho chytla.

Draco - fotky

3. září 2009 v 19:39











9. kapitola - Příběh zla

2. září 2009 v 20:19 Příběh zla


Pět smrtijedů bylo na ně už moc. Stačili je tak tak odrážet, natož aby ještě zaútočili. Bylo jen otázkou času, kdy jeden z nich udělá chybu.
Přímo před Elenu se přemístil další smrtijed. Jsme ztraceni, projelo myslí Eleně i Harrymu. Stalo se ale něco zvláštního. Ostatních pět smrtijedů se na toho nově příchozího podívalo a okamžitě se přemístilo pryč.
Harry se obrátil, aby novému smrtijedovi čelil. Neznámý na Harryho namířil hůlku tak rychle, že Harry nestačil ani tu svoji zvednout a už odletěl o pěkných pár metrů dál.
Elena se ani nepohnula z místa. Zvedla hlavu a zpříma se na smrtijeda zadívala. Zpod kápi se zatřpytili jí velmi známé oči. Nebyla si jistá, jestli se má radovat, že Draca konečně našla nebo se strachovat jeho reakce.
Draco popošel k ní a zastavil se před ní tak blízko, že musela k němu zvednout hlavu. Pořád byl totiž o hlavu vyšší než ona. Podívala se do jeho rozzlobených očí a zase si před ním připadala bezmocně jako při jejich prvním setkání.
"Na co si myslela, když jsi sem šla!" šel z něho vážně strach.
"Draco já..." Zarazila se. Proč sem vlastně šla? Jen proto, aby nevypadala jako srab? "Nevím." Řekla a sklopila hlavu k zemi.
Kousek od nich se ozvalo zaúpění. Oba se tam ohlédli a uviděli, že se Harry pohnul.
"Probouzí se. Musíme od tuď."
Elena věděla, že nemá žádnou jinou možnost a tak se chytila nabízené ruky a Draco se s ní přemístil.
Ocitli se na pusté louce, kde nikdy ještě nebyla. Rozhodně to nebylo nikde v okolí Bradavic, takže si s ní Draco hodlal ještě pořádně promluvit.
"Snad jsme se na něčem domluvili. Slíbila si, že nikdy nebudeš stát proti mně." Navázal Draco na přerušený rozhovor.
"Ale já nebudu jen tak nečině sedět, když ostatní nasazují vlastní život." Vykřikla na něho Elena. Už začínala být také naštvaná. Ona si bude dělat, co chce.
Draco překvapeně zamrkal, to bylo poprvé, co na něho doopravdy zvýšila hlas.
"Ty by si mě taky neposlechl, kdybych po tobě chtěla, aby si odešel od Voldemorta." Křičela na něho dál.
Draco ji pevně chytl za ruku a škubl s ní tak, že se zastavila až o jeho hruď. Sklonil se k ní a zašeptal: "Už několikrát jsem ti říkal, abys nevyslovovala jeho jméno. Přináší to neštěstí."
Jeho nenávistný hlas ji zamrazil. Vyškubla se mu a promnula si zápěstí, které ji od jeho stisku bolelo. Podívala se na něho pohledem, který by mohl vraždit.
"A já ti naposledy říkám, že si budu říkat a dělat, co jen budu chtít."
Draco už otevíral pusu, aby jí na to něco odsekl, ale cosi ho zastavilo. Znehybněl jako zvíře vyčkávající na svoji kořist a pak se náhle otočil a podíval se do neproniknutelné tmy.
Elena nic z toho nechápala. Chtěla se zeptat, co to dělá, ale to už to i ona spatřila. Ve tmě se rýsovat obrys postavy s kápí na hlavě. Pomalu k nim přicházela.
"Ach ne." Zaúpěl Draco.
Když byla ta tajemná postava od nich vzdálená asi jen deset metrů, Draco začal pomalu couvat k Eleně, až se zastavil před ní, aby ji chránil vlastním tělem.
Postava došla k až k nim a zastavila se.
"Jestli ji hodláte ublížit, budu jí bránit." Řekl Draco pevným hlasem a vytáhl hůlku. Nenamířil ji ale na něho, místo toho chytl Elenu za pas a přitáhl si ji k sobě. Kde tam byla jejich hádka.
Tajemná postava se chladně zasmála. "Ale, ale Draco." Řekl mírně vyčítavým tónem, když jeho chladný smích utichl.
Elena měla pocit, jako by se na ni díval, nemohla to ale vědět, protože mu do obličeje ještě pořádně neviděla.
Tajemná postava si sáhla na kápi a nechala ji spadnout. Elena zalapala zděšeně po dechu.


Povídky na přání

2. září 2009 v 18:39 Povídky na přání
Moc bych ocenila, kdybyste sem psali svoje nápady na povídky nebo povídky, které byste chtěli, abych napsala.
Povídka by měla být ze světa HP
Napište hlavní postavy
A také jestli by to měla být romantika, drama, temné…prostě jaké chcete
Můžete nastínit i děj nebo to co máte vymyšlené
Případně i konec povídky…není povinné

Přečtu si všechno


8. kapitola - Příběh zla

1. září 2009 v 20:39 Příběh zla


Draca si zase k sobě přivolal Voldemort a tak Elena seděla ve Společenské místnosti a dodělávala s Hermionou úkoly. Vůbec si teď na ně nemohla najít čas. Sice ji už tresty se Snapem skončili, ale veškerý svůj volný čas trávila s Dracem. Poněvadž Draco na tom byl stejně, domluvili se, že je budou dělat společně. Nikdy u toho ale moc dlouho nevydrželi, raději se věnovali příjemnějším věcem.
Ještě, že měla Hermionu, ta jí vždycky ráda pomohla. Draco dal jednoduše své úkoly nějakému jinému studentovi. Ti je za něho vždy ochotně udělali.
"Hermiono, my jdeme. Jdeš teda taky?" ptal se Harry, který s Ronem přišel k jejich stolu.
"Jasně" řekla a zvedala se k odchodu. Pak se otočila na Elenu: "Nechceš jít s námi?"
"Já ale do toho nechci už nikoho dalšího zatahovat." Ohradil se Harry. "Vy jdete se mnou jenom proto, že se vás nemůžu zbavit."
Ron si založil ruce do kříže: "Harry, kolikrát ti máme vysvětlovat, že všechno nemusíš dělat sám. My máme stejné právo bojovat proti Ty-víš-komu jako ty."
"A kam vůbec jdete." Zeptala se konečně Elena.
"Dozvěděli jsme se, že u jedné vesničky se mají střetnout smrtijedi s Fénixovým řádem." Řekl Ron tak, aby ho nikdo nepovolaný nemohl slyšet, "Jdeme jim na pomoc."
V Eleně hrklo. Tak tam Draco šel. Proti němu přece nechce bojovat. Co když se něco stane a oni se prozradí, že spolu chodí. Ale když teď odmítne jít s nimi, bude to vypadat, že se bojí.
"Jdu s vámi." Rozhodla se Elena.

Za chvíli už stáli na okraji hustého lesa. Všichni čtyři byli nervózní, kousek od nich zuřila bitva, ale oni slyšeli ale jekot a výkřiky kleteb. Chtěli už vyběhnout, ale Harry je ještě zadržel.
Chtěl se s nimi podělit o důležité rady: "Držte se u sebe a …"
"Harry mi víme." Skočila mu do řeči Hermiona a položila mu ruku na rameno.
"Tak tedy dobře." Povzdech si Harry. " Jdeme." Zavelel.
Ještě jednou se na sebe všeci podívali a pak se rozutekli za zvukem bitvy.

Když Elena vystoupila ze stínu stromů, překvapilo ji množství smrtijedů. Tolik jich na jednom místě ještě nikdy neviděla.
Na to ale teď nebyl čas. Hned se k ní přitočil jeden ze smrtijedů a zaútočil. Odrazila ho a pak použila na něho kouzlo, které jí naučil Draco. Smrtijeď se skácel k zemi.
"Dobrý zásah." Zavolal na ni Harry.
Elena se otočila za hlasem a uviděla, že se k Harrymu blíží rovnou dva smrtijedi. Rozeběhla se mu na pomoc. Už za běhu stihla skolit dalšího jedním z mnoha kouzel od Draca.
Postavila se za Harryho záda, aby ho bránila ze zadu. Za chvíli už se kolem nich váleli tři další smrtijedi.
"Jsi fakt dobrá. Kde si se naučila ty kouzla?" Ptal se obdivně Harry, když zvládla dalšího.
"Jeden přítel mě je naučil. Nechtěl, aby se mi něco stalo."
"To tě asi má hodně rád."
Až teď si znovu vzpomněla na Draca. Jak ho má poznat, když všichni mají na obličejích masky. Co když na něho zaútočí a něco mu udělá.
Zapátrala po něm v mysli. Cítila ho, je někde tady, ale neslyšela jeho myšlenky, takže asi bude daleko.
Celým tělem jí projel vztek. Draca něco rozzuřilo.
Všechno se v tu chvíli rozzářilo. Otočila se, aby uviděla zdroj toho světla. Na vrcholku kopce kroužilo to stejné světlo jako tenkrát v lese.
Tak teď už věděla, kde je Draco. Zamrazilo ji při po myšlení, kolik jediným kouzlem dostal členů řádu. Ale co ho tak rozzuřilo?
Neměla čas nad tím dál přemýšlet, protože na ně zaútočilo rovnou pět smrtijedů.

Draco - fotky

1. září 2009 v 19:19