Listopad 2009

17. kapitola - Příběh zla

22. listopadu 2009 v 18:59 Příběh zla
Našla jsem si chvilku času, tak jsem sesmolila další kapitolu. Doufám, že se vám bude líbit.



"Eleno, je ti dobře?" starala se okamžitě Hermiona.
Elena si otřela rukou zpocené čelo a pokusila se usmál, ale moc se jí to nepovedlo.
"Je mi dobře." odpověděla Hermioně.
"Musíš jít na ošetřovnu." přidal se Harry.
"Ne. To je dobry." Snažila se odporovat Elena, ale pak jí pohled sklouzl na její zničené ruce a věděla, že už se nevymluví.
Sice jí nebylo zrovna nejlépe a dlaně jí šíleně štípaly, ale na ošetřovnu nechtěla. Potřebovala být teď chvilku sama. Nevěděla, co se to s ní stalo. Do očí se jí draly slzy, protože nevěděla, co se s Dracem nakonec stalo a jestli je v pořádku. A protože už byla taková, představovala si ty nejhorší situace.
To ji ale už Harry bral za ruku a pomáhal se zvednout. Byla ještě z té hrůzy, kterou viděla tak vyklepaná, že ji museli cestou na ošetřovnu podpírat.

Madam Pomfreyový se naštěstí na nic neptala a okamžitě šla pro lektvar na uklidnění.
Harry, Ron a Hermiona si sedli vedle Eleny na postel. Doufali, že se konečně od ní dostanou vysvětlení, co se jí stalo.
Elena moc dobře věděla, že se jí dřív nebo později začnou sami vyptávat. Nemohla jim nic říct a ani sama pořádně nevěděla, co to bylo. Myslela si, že to bude další ze záhad se Spojením duší. Ale nic takového se jí ještě nikdy nestalo. Tak proč zrovna teď?
Naštěstí ji vysvobodila Madam Pomfreyový, která přišla už i s lektvarem.
"Nejdřív se podívám na vaše ruce." Řekla a postavila tác s lektvarem na noční stolek.
Elena k ní napřáhla zakrvácené ruce. Madam Pomfreyová během pár sekund jednoduchým kouzlem vyčistila a zacelila řezné rány.
Elena si prohlédla své dlaně, které teď už byly bez jediného škrábance. Vždycky se musela obdivovat dovednostem madam Pomfreyové.
"Nic jiného vás nebolí?" zeptala se madam Pomfreyová.
"Ne. Nic mi už není." Odpověděla vděčně Elena.
Madam Pomfreyová znovu přešla k lektvaru a ještě jednou ho zamíchala a nalila do menšího pohárku.
"Jak vypijete tento lektvar, můžete se vrátit na svoji kolej. Není potřeba si vás zde nechávat, ale kdyby vám ráno nebylo dobře, okamžitě za mnou přijďte."
"Ano, madam." Byla ráda, že nemusí strávit noc na ošetřovně.
Elena ztichla, protože se zaposlouchala do rozruchu na chodbě před ošetřovnou. Všichni napjatě sledovali dveře, dokud je Brumbál nerozrazil a nevešel rychlým krokem dovnitř. Za ním vešli další kouzelníci, kteří před sebou nesli v bezvědomí několik členů Fénixova řádu, které Harry znal jen od vidění.
Madam Pomfreyová na nic nečekala a hned se dala do ošetřování.
"Co to má znamenat? To jsou přece rány po hodně zlém kouzlu." Zarazila se Pomfreyová nad jedním zvlášť zuboženým pacientem.
"To udělali smrtijedi." Promluvil konečně Brumbál.
Harry, Ron, Hermiona a Elena spustili pohled ze zraněných a podívali se na Brumbála. Až teď si všimli, že taky nevypadá nejlépe. Měl roztrhlý hábit a předloktí od krve.
"Co se stalo?" zeptal se Harry.
Brumbál se na ně podíval, jako by si jich teprve teď všiml.
"Smrtijedi na nás zaútočili. Nejdřív měli velkou přesilu, ale pak jsme je překvapili dalšími členy řádu, kteří nám přišli na pomoc. I smrtijedi měli velké ztráty, takže se raději vydali na ústup. Ale pár sme jich dostali a teď je vyslýchají na ministerstvu a někteří to nepřežili. Bohužel i my sme jich pár ztratili."
Hermiona vyjekla. "Koho? Někoho koho známe?"
"Nevím. Vážně nevím, kdo to přežil a kdo ne. Zítra to určitě bude v novinách." řekl Brumbál a posadil se na nejbližší postel. Vypadal vážně vyčerpaně.
"Slečno Matsonová!" zakřičela madam Pomfreyová, až všichni nadskočili. "Vypijte přece ten lektvar."
Až teď si Elena uvědomila, že pořád křečovitě svírá pohár s lektvarem. Došlo jí totiž, že Brumbál mluví o tom střetu, který sama viděla a kde byl také Draco a kde byl také zraněn. Snažila se pochytit jakoukoli zmínku o něm, aby věděla, že je v pořádku.
Elena se podívala na madam Pomfreyovou, která pořád běhala kolem raněných a vypadala, že by potřebovala klid a proto do sebe vyklopila lektvar, aby mohli odejít.
Všichni čtyři se zvedli k odchodu, ale Brumbál se zarazil.
"Slečno Matsonová, proč vy jste byla na ošetřovně?"
Eleně se zastavilo srdce hrůzou. Co mu má říct, aby na nic nepřišel.
"Nebylo mi dobře." odpověděla a popošla další krok k východu.
"Cože? Že ti nebylo dobře?" ozval se Ron udiveně. Elena se na něho otočila, ale už ho nedokázala zastavit. "Bylo to mnohem horší. Vůbec o sobě vůbec nevěděla. Pořád ječela bolestí, až si rozškrábala dlaně do krve. A taky si křičela něco, jako aby někdo vstal a takové nesmysly."
Brumbál se pozorně zadíval na Elenu. "Můžete se vrátil do své koleje." řekl jim, ale z Eleny nespustil pohled, dokud mu nezmizela za zavřenými dveřmi.

Ron/Hermiona - video - Tears of an Angel

20. listopadu 2009 v 16:59
Video o Ronovi a Hermioně. Je to strašně moc smutné.




16. kapitola - Příběh zla

17. listopadu 2009 v 13:49 Příběh zla
Vím, že ve knížce nemůžou chlapci vejít o dívčích ložnic, ale v mé povídce to jde.
Jsem si teď přes prázdniny pohla se psaním, že. Asi nejsou tyto kapitoly tak kvalitní, protože jsem nad něma nestrávila tolik času, jak nad těma ostatníma. Teď jde už hlavně o děj, protože je toho tam docela dost a je to dost důležité.


Elena seděla s Dracem v Komnatě nejvyšší potřeby, když na věži odbila osmá hodina a Draco se zvedl.
"Kam jdeš?" zeptala se okamžitě Elena.
"K pánovi. Máme se u něho všichni sejít. Chystá se něco velkého." Odpověděl jí Draco a oblékl ji plášť. Elena si stoupla a pověsila se mu kolem ramen.
"Ať se ti nic nestane. Vždycky se o tebe hrozně bojím, když takhle odcházíš."
Draco se usmál a políbil ji na špičku nosu.
"Prosím tě, co by se mi mohlo stát s mými schopnostmi?" Krátce ji políbil na rozloučenou a odešel.
"Stejně se vždycky bojím." zašeptala si Elena už jen pro sebe.
Posbírala si věci a odešla do Nebelvírské věže. Bylo teprve osm hodin, takže společenská místnost byla plná studentů a hluku. Elena si ještě musela dodělat úkoly a tak se posadila ke svým kamarádům a otevřela učebnice a začetla se do velice nudného odstavce o správném používání třasavice. Konečně našla poznámku, kterou si chtěla zapsat. Ale nezapsala.
Zrak se jí totiž rozostřil a na okamžik viděla jen červenou záři. Když se jí zrak vrátil, tak se rozhlédla po ostatních, jestli si někdo jiný ničeho nevšiml. Všichni se ale dál bavili a smáli. Znovu se vrátila pohledem k pergamenu a chtěla konečně zapsat tu větu, ale nedokázala to, protože se jí strašně roztřásla ruka.
Znovu se napřímila a snažila se uklidnit. Ale zrak se jí zase rozostřil.
"Zabiju tě! Zabiju!" slyšela někoho vykřiknout. Rozhlídla se po místnosti, ale očividně si nikdo ničeho nevšiml. Nedokázala ale nad tím teď přemýšlet, protože se jí zvedl žaludek. Nechala všeho být a co nejrychleji utekla do ložnice.
Hermiona se s Harrym střetli pohledem.
"Co to s ní bylo?" zeptal se Harry.
Hermiona jen zkroutila hlavou. "Radši se na ni půjdu podívat." Zvedla se a odešla za Elenou.
"Kam jde?" zeptal se Ron, který si jako vždy ničeho nevšiml.

Hermiona potichu otevřela dveře a našla Elenu ležet na posteli.
"Eleno?" zašeptala Hermiona. Elena ale vypadala, jako že spí a proto k ní po špičkách Hermiona přistoupila, aby ji nevzbudila. Elena vážně v klidu oddychovala a Hermiona se konečně uklidnila. V poslední době se jí zdálo, jako by Elena před němi něco skrývala. A teďka ve Společenské místnosti vypadala vážně hodně špatně. Hermiona vzala přikrývku a chtěla ji přes ni přehodit. Ale zarazila se. Všimla si totiž, že má Elena na halence krev.
Chytla ji za ramena a zatřásla s ní. Ale Elena se neprobudila.
Chtěla ji chytnout za ruku, ale se zděšením zjistila, že je má celé od krve. Elena je totiž tak pevně tiskla, až si je rozedřela do krve.
Hermiona se otočila a utíkala do Společenské místnosti.

"Harry! Elena!" vykřikla, když doběhla ke svým kamarádům.
Obrátila se na podpatku a zase utíkala zpátky do ložnice. Harry se vydal hned za ní a tentokrát se i Ron vzpamatoval a následoval ho.
Oba dva ale vrazili do Hermiony, která stála ve dveřích do ložnice a koukala vytřeštěně před sebe. Ron i Harry se koukli stejným směrem a uviděli Elenu, která seděla na posteli a koukala před sebe, ale její oči nic neviděli, byly zamlžené a koukali někam do dáli. Harry se jako první vzpamatoval a přistoupil k Eleně.
"Eleno! To jsem já, Harry." Elena ho ale neslyšela. Celá se roztřásla, znovu spadla do postele a rozkřičela se.
Nevnímala totiž, že je ve své ložnici. Viděla to, co se dělo spoustu kilometrů daleko. Viděla oheň, krev, tmu a smrt. Viděl spoustu lidí umírat pod zelenými paprsky.
Znovu se jí zrak rozostřil, a když se jí vrátil, uviděla tentokrát nebelvírskou ložnici, Rona a Hermionu, kteří stojí před ní a vystrašeně se na ni dívají a Harryho který sedí vedle ní na posteli. Stačila ho ještě chytit za ruku, než se jí zase zamlžilo před očima a než se zase přenesla na místo bitvy.
"Draco! Draco!" zakřičel někdo a Draco se otočil po hlase, ale to neměl dělat, protože té chvilkové nepozornosti někdo využil a trefil ho kouzlem. Nebylo naštěstí smrtící, ale Draco se bolestí sesul k zemi.
"Né!" vykřikla Elena. Vyškubla Harrymu ruku a začala se zmítat neuvěřitelnými bolestmi.
"To né! Prosím, prosím vstaň." Zakřičela a pak znovu začala ječet bolestí a hrůzou, kterou měla před očima, ale o které nic Harry s Ronem a Hermionou nevěděli.
A najednou bylo ticho. Elena zase vypadala jako by spala. Všichni se po sobě podívali a nepromluvili ani slovo, aby neporušili to krásné ticho. A právě v čas se znovu podívali na Elenu, aby viděla, jak otevírá oči, které už tentokrát byly tady s něma a dívaly se na ně.

15. kapitola - Příběh zla

16. listopadu 2009 v 15:20 Příběh zla
Elena stála ve svých krásných modrých šatech před velkými dřevěnými dveřmi, za kterými se ozývaly zvuky bavících se lidí. Zavěsila se do Draca a vstoupila do sálu.
Musela uznat, že smrtijedi mají styl. Vše se skvělo novotou a až nepřirozenou čistotou. Vše bylo sladěno do stříbrna, na oknech vysely tlusté stříbrné závěsy, všude byly rozestavěny stoličky se stříbrným lemováním a křesla se spoustou měkkých stříbrných polštářků. Po obvodu místnosti byly stoly pokryté jemnou stříbrnou krajkou a se spoustou různorodých pokrmů a uprostřed místnosti vysel obrovský křišťálový lustr, složený z tisíců drobounkých kousků. Všem přeběhl po zádech mráz při pomyšlení, co by se stalo, kdyby tento lustr spadl a roztříštil se na miliony střepů.
Kdyby nebyla Elena v tomto okamžiku tak vystrašená, nejspíš by měla otevřenou pusu úžasem. Takovou krásu ještě nikdy neviděla.
Draco se ale ani na okamžik nezastavil a vedl ji dál k jednomu ze stolů. Tam už stála skupinka smtijedů a pozorně si prohlíželi Elenu.
"Ahoj Draco." ujala se slova vysoká blondýna.
"Ahoj. Toto je Elena. Je tu se mnou." ukázal Draco na Elenu.
Bylo viděl, že neznámá blondýna by chtěla o ní vědět víc a proto ji raději předešel její přítel.
"Draco přijdou dnes tvoji rodiče?" zeptal se a vrhl varovný pohled na svoji partnerku.
"Bohužel ne. Oba dva měli něco neodkladného."
"To je škoda. S tvým otcem jsem potřeboval něco projednat."
"Už přišel." Vypískla blondýna a pokývala hlavou ke dveřím. Všichni tři se tím směrem otočili a uviděli Voldemorta, který zrovna vstoupil. Ten se na ně taky podíval a hned zamířil k nim.
"Dobrý večer Davisi, Lauren a Draco. Představíš mi svoji okouzlující společnici?" obrátil se Voldemort už jen na Elenu a Draca a nenápadně je odváděl pryč. Když už byli dostatečně daleko, aby je nikdo nemohl slyšet, Voldemort promluvil. "Jsem rád, že jsi přišla."
"No já nevím, jestli to byl dobrý nápad. Co když někoho z nich pak někde potkám?" Zeptala se Elena.
"Jestli mi to dovolíš, tak všem oznámím, že jsi moje dcera. Pak ti od nich nic nehrozí. Ale i jinak ví, že když tě někde náhodou potkají, tak budou dělat jako by tě nikdy neviděli."
"Ne to ne, já nechci, aby věděli, že jsem tvoje dcera."
"Je to na tobě. Já bych jim to řekl moc rád." řekl Voldemort a podíval se na Draca a pak odešel.
"Elen možná by to tak bylo lepší." řekl po jeho odchodu Draco.
"Jako že by to tady všem řekl?" zeptala se Elena.
"Ano. Nikdo jiný kromě smrtijedů by se to nedozvěděl a kdyby to věděli, tak by ti už nehrozilo žádné nebezpečí."
Elena se jen ušklíbla, ale musela uznal, že to smysl dává. Teď nad tím ale přemýšlet nebude, necítí se tu zrovna nejlépe. Chtěla by být zase zpátky na hradě ve své teplé posteli.
"Draco." Udělala na něj psí oči. "Vrátíme se už do Bradavic?"
"Teď? Nejdřív si přece musíme zatancoval."

Nakonec to bylo tak hrozné, jak čekala. Druhý den by sice nejradši celý prospala a bolely ji neuvěřitelně nohy, jak ji Draco pořád vytáčel na parketě, ale přinesl ten večer i jednu pozitivní věc. Uvědomila si totiž, že i smrtijedi jsou lidé jako je ona a její přátelé. Když včera poprvé viděla se jednoho mladého smrtijeda smát, připadlo jí to neuvěřitelné. Ano slyšela už se smrtijedy smát, ale to byl vždycky tak chladný smích, že ostatním tuhla krev v žilách. Ale tento mladý smrtijed se smát stejně, jako se ona směje se svými přáteli, když sedí u krbu a nemají zrovna nic jiného na starosti.
Konečně si také uvědomila, že i smrtijedi musejí mít nějaké city. Sice je tak nedávají najevo, ale v hloubi duše jsou stejní jako všichni ostatní.
Ale i přesto, byla pevně rozhodnuta, že se na Voldemortovu stranu nikdy nepřidá. Voldemort přece všem jen ubližuje, to on je ten zlý a ublížil vlastně i jí. Zabil její matku. Brumbál naopak to s ní myslel vždy jen dobře a byl ochotný udělat pro ni vše, aby byla šťastná. Sice jí mohl říct, že je dcera Voldemorta, ale Brumbál jí této hrozné pravdy chtěl jen ušetřit. Chtěl, aby měla co nejšťastnější a ničím nezastíněný život. To si alespoň Elena myslela.

14. kapitola - Příběh zla

15. listopadu 2009 v 13:00 Příběh zla
Uběhlo pár dní a neuběhla minuta, kdy by Elena nepřemýšlela nad jejím otcem. Tu noc se do Bradavic vracela s tím, že na všechno zapomene a bude dělat, jakoby se nikdy nic nestalo. Tak jednoduše to ale nešlo. Nedokázala se zbavit toho divného pocitu, že něco co ztratila, teď konečně našla. Ano našla svého otce. Jediného jejího žijícího příbuzného, její krev. Zároveň si ale připadala pošpiněná. Přišlo jí, že jí nic s Brumbálovou stranou už nepojí. Její láska patřila do nepřátel, i její otec. Už jí došlo, že nemůže jen tak sedět v Bradavicích, něco s tím bude muset udělat. Jen doufá, že udělá to co je správné.
Dodala si odvahy a vydala se najít Draca. Za chvíli ho našla na chodbě se prodírat zástupem studentů. Když kolem něho procházela, hodila po něm významným pohledem. Draco pochopil, otočil se na patě a v dostatečné vzdálenosti se vydal za ní.
Za chvíli Elena vstoupila do nepoužívané učebny. Draco se rozhlídl, jestli ho nikdo nesleduje a následoval jí.
Elena se posadila na jednu z lavic a odhodlaně na něho pohlédla. "Chtěla bych jít za ním."
"Cože?" Draco myslel, že se přeslechl.
"Chtěla bych jít za Voldemortem. Nic na tom, co si myslím to nemění, ale chtěla bych ho poznat víc."
"Ale proč?"
" Nevím. Možná zjistím, že je přesně takový, jaký si myslím, že je, a pak mě nebude líto, že se se svým otcem nestýkám."
Draco si povzdechl, toto se mu vůbec nelíbilo. Podle jeho názoru by se měl každý od Voldemorta držet co nedál a ne ještě za ním dobrovolně chodit. "Když si myslíš, že to tak bude lepší. Můžeme jít na ples."
"Na ples? To není přesně to, co jsem si představovala."
"Bude tam sice víc smrtijedů, ale bude mi to připadat bezpečnější, než být s ním o samotě. A neboj ani jeden ze smrtijedů ti neublíží a ani se na nic nebudou vyptávat, když tam přijdeš se mnou."
Plesy má přece ráda, tak proč si nezajít taky na jeden smrtijedský. "Tak dobře půjdu." Jak by to na takovém smrtijedským plese mohlo vypadat? Budou tam všichni tancovat?
"A jaké si mám vzít šaty? Ty modré nebo ty žluté?" zeptala se Elena a už přemýšlela nad doplňky, které by se jí mohli hodit.
Draco se rozesmál. To je celá ona, teď bude myslet na parádu.
"Jestli chceš být hvězdou večera, tak stačí oznámil, že jsi Voldemortova dcera."
Elena se ušklíbla. Vezme si ty modré, ty jí přece jen sluší víc, takže snad nic oznamovat nebude muset.

Ron/Hermiona/Draco - Untouched

14. listopadu 2009 v 19:00
Hermiona se nemůže rozhoudnout mezi Ronem a Dracem. Je to fakt skvěle udělany. Stojí se na to podívat až do konce.







Probuzení

10. listopadu 2009 v 20:29 Vlastní tvorba

Probuzení

Hned na první pohled si mě zaujal.
Ty tvé krásné modré oči, do kterých jsem se propadla,
že jsem zapomněla na vše okolo sebe.
Byl jsi ale tak chladný a nepřístupný.
Jsi ty vůbec člověk?
Já jsem ale byla jediná, kterou sis připustil k tělu.
Jediná, která objevila tvoji druhou stránku.
Tu stránku, kde jsi citlivý a hodný chlapec.
Každý den jsem pozorovala tvoji tvář,
která byla ztrápená tvým tajným trápením.
Miloval si mě, ale já přesto koketovala s jediným tvým kamarádem.
A tvůj jediný přítel ti každý den o mě básnil
a ty, i když jsi moc chtěl,
nemohl jsi dát najevo svoje doopravdové city.
Já jsem ale na tebe myslela jen jako na kamaráda.
Až jednou.
Jednou, když jsem znovu dělala oči na tvého kamaráda,
jsem si uvědomila hroznou pravdu.
Myslím na tebe.
Myslím na tebe každý den.
Na tvůj úsměv.
Na tvoje oči.
Na tvou blízkost.
Netěším se na naše odpoledne kvůli tvému kamarádovi,
ale kvůli tomu, že tam budeš i ty.
Já tě miluju.
Probudila jsem se.
Pozdě.
Ale pozdě.
Je pozdě.
Už jsem s tvým kamarádem, nemůžu chtít tebe.
Budu teď trpět.
Můžu si za to sama.
Budeme trpět spolu.
Kdybych ti aspoň mohla dát svoje city najevo.
Budu trpět.
Budeme trpět spolu.

Draco/Hermiona Gravity

9. listopadu 2009 v 18:09
Draco a Hermiona video. Myslím, že je fak skvěle udělany a najdete tam i příběh takže je třeba se na to dokoukat.




Draco a Hermiona-video- Love Lockdown

8. listopadu 2009 v 16:39
Další Draco a Hermiona video. Není to zrovna příběh, ale je krásně udělané s úžasnou hudbou.







Draco a Hermiona - video - Hold You In My Arms

6. listopadu 2009 v 16:49
Draco a Hermiona video. Tohle video se mi děsně líbí. Ta hudba je k tomu naprosto skvělá. A jako jedno z mála Draco/Hermiona video je tohle veselé. Nejlepší je jak Hermiona chytne nechtěně Draca za ruku a on se tak dobře usměje.