Únor 2010

11. kapitola - Osudová chyba

27. února 2010 v 18:29 Osudová chyba
Původně jsem plánovala, že tato povídka bude mít tak nanejvíš deset kapitol a teď už sem přidávám jedenáctou. Nějak jsem se rozepsala. Ale i tak už moc kapitol do konce nezbývá.



Další den Hermiona celá rozklepaná stála před učebnou Obrany proti černé magii.
Za chvíli mělo zvonit a Malfoy se svojí partičkou tu ještě nebyl, to ji ale v tuto chvíli vůbec netrápilo. Byla by raději, kdyby vůbec nepřišel.
Měla být totiž tato hodina jejich první společná v této učebně, od té osudné noci po večírku.
Ještě do ní od té doby nevkročila a jak věděla, tak Malfoy také ne.
Jak jen se dokáže soustředit na profesorův výklad, když společně s Malfoyem bude sedět na místě, kde to vše začalo?
To ale už současně se zvoněním dorazili i zmijozelští.
Ron chtěl jako první vejít do učebny, ale nějaký zmijozelský chlapec ho odstrčil a sám dovnitř nakráčel a v závěsu za ním i další zmijozelští.
Hermiona si musela počkat, ale až po chvilce si uvědomila, že mezi nimi není Malfoy.
Už se chtěla rozhlédnout, jestli ho nepřehlédla, ale to kousek od ní někdo zabrzdil.
Podívala se na opozdilce a byl to Malfoy.
Ten se zas k její smůle díval na všechny jen ne na ni.
"Copak Malfoyi, zaspal jsi?" nenechal si Harry ujít jedinou možnost rýpnout si do něho.
Draco si ho změřil opovržlivým pohledem.
"Tobě se rozhodně svěřovat nebudu."
Draco po všech nebelvírských přejel znechuceným pohledem.
"Máš strach? Jsi tu sám, bez svých bodygárdů. Co budeš dělat? Hlavně nám tu nebreč, na to nejsme zvědaví." Dál si ho dobíral Harry.
Měl ale pravdu. Draco zde stál úplně sám mezi studenty z nebelvíru. Zjevně si tuto pravdu také uvědomil.
"Já nejsem ten, kdo je tady vyklepaný strachem." Odpověděl a pohlédl na Hermionu.
Jen ona jediná mohla pochopit jeho narážku.
Měl sice pravdu, ale ona nemohla za to, že je tak bezcitný a že s ním nic neudělá skutečnost, že za chvíli mají vstoupit na to osudné místo.
"Jestli si myslíš, že bych z tebe mohla mít strach, tak jsi ještě víc směšný, než jsem si do teď myslela." Odpověděla mu příkře Hermiona a přitom se na něho otočila.
Draco jí hleděl nenávistně do očí a ona mu jeho pohled oplácela.
"Grangerová." Řekl výhružně.
"Malfoyi." oplatila mu.
"Nevšímej si ho už Hermiono." Řekl jí Ron.
Hermiona se otočila k Dracovi zády a zpozorovala, že zácpa ve dveřích už je vyřešená a chodba je už skoro prázdná.
Nakonec i Harry s Ronem vstoupili do třídy a před učebnou zůstali jenom Hermiona a Draco.
Hermiona v koutku duše čekala, že ji Draco dá přednost, ten se ale kolem ní prodral a vešel první. Při tom se jí dotkl ruky, ale nevěděla, jestli to bylo schválně nebo nechtěně.
Hermiona ještě celá rozčarovaná, si sedla na své místo a vzápětí skoro zase vyskočila na nohy.
Bylo to jako by ji kopl elektrický proud, když až v tuto chvíli si uvědomila, že jen pár metrů od ní se ještě před pád dny válela na podlaze.
Ano, přímo na tamté lavici seděla a potom…. Hermioně se znovu začali vybavovat všechny scény odehrané mezi ní a Malfoyem v této místnosti.
Z rozjímání ji ale vyrušil Malfoy, který na ní sykl.
Podívala se na Harryho, který vedle ní seděl, jestli si ničeho nevšiml, ale měla štěstí, protože toto byl jediný předmět, kde se plně soustředil.
Pak se znovu obrátila na Malfoye.
Ten jí ukázal na místa, kde se vše odehrálo a zvedl při tom palec, jako že to bylo vážně dobry.
Hermioně okamžitě zahořely tváře studem, ale malinko se na něho usmála.
Draco vyzývavě pozvedl obočí a pak se znovu obrátil k tabuli.
Hermiona se na něho ještě chvíli zasněně dívala, ale pak se začala také věnovat profesorově výkladu.

Po hodině se Hermiona šourala za Harrym a Ronem, když před sebou uviděla opřeného Draca.
Ten, když kolem něho procházela, si významně odkašlal a pak zmizel v ukryté chodbě za závěsem.
Hermiona se rozhlédla, nedívá-li se na ní někdo a pak proklouzla mezi závěsem za ním.
Chodba byla úzká a bez oken, takže tam byla hrozná tma.
Draco ji ale chytl kolem pasu a přitáhl si jí k sobě a políbil ji.
"Byla jsi tak roztomilá, když ses v hodině červenala." Pošeptal jí a pak ji políbil na krku.
Hermioniny oči si začali přivykat na tmu, takže už mohla vidět Dracovi krásné rysy.
"A ty jsi byl neuvěřitelně sexy, když jsi ráno přilítl tak rozcuchaný."
"No jo, Potter měl pravdu. Zaspal jsem."
Hermiona se zasmála a Draco ji znovu políbil na krku a ještě víc jí k sobě přitiskl.
"A nestihl jsem ani snídani. Víš, jaký mám teď hlad? Nejraději bych tě celou snědl. A začal bych tady." Kousl jí do ušního lalůčku.
"Můžeš dneska před večerkou přijít do Komnaty?" zeptal se a podíval se jí zpříma do očí.
"No to bych mohla." Řekla Hermiona. Snažila, aby to neznělo tak radostně a nedočkavě, jak se cítila.
"Ale nepočítej s tím, že se ještě dneska večer vrátíš do své ložnice."
"Jé, ty si věříš, že tak dlouho vydržíš?" dělala si z něho srandu.
"Cha nevím, kdo by se tady měl smát. Moc dobře jsem si všiml, jak druhý den chodíš."
Hermiona jen zakroutila hlavou, ale nic na to nenamítala, měl přece jen pravdu. Místo toho si stoupla na špičky a políbila ho.
"Za chvilku už bude zvonit. Měli bychom jít." Řekla mu.
Draco ji také políbil.
"Tak dneska večer, Grangerová." Řekl už jen a otočil se a vydal se na druhou stranu chodby.

10. kapitola - Osudová chyba

25. února 2010 v 20:29 Osudová chyba
Omouvám se, že je tato kapitola tak strašně krátká, ale jinak to nešlo rozdělit. (Až se stydím jak je krátká, ale co se dá dělat.)


Hermiona chvilku neposeděla v klidu. Nemohla se dočkat další hodiny, kterou mají se zmijozelem tedy s Malfoyem. Pořád musela myslet na to, jak mu má dal znát, že také nechce na nic zapomenout.
Měla už sice přichystaný plán, ale ten mohl tak jednoduše zkrachovat.
Ještě jednou si přečetla to, co napsala na druhou stranu Malfoyova vzkazu.

Já to také chci s tebou prožít znovu a znovu, intenzivně a bez přestání.

Bála se, jestli její vzkaz není trochu moc odvážný.
V životě by taková slova nikdy nikomu jinému nenapsala. Ale to bylo právě to, co ji na Malfoyovi přitahovalo. Nedokázala se s ním ovládat ani nic předstírat, vždy ji donutil být taková jaká doopravdy je bez jakékoli přetvářky.
Hermiona se tak zamyslela, že povyskočila, když se ozval zvonek oznamující konec hodiny.
Jak se ještě před pěti minutami těšila, až spatří Malfoye, tak teď se toho stejně tolik bála. Nejraději by to otočila a vydala se opačnou chodbou, jen aby s ním nemusela strávit celou hodinu v jedné místnosti.
Kdyby tam tak aspoň mohli být sami.
Ach ne, zas jí přepadají hříšné myšlenky.

Hermiona se z jedné učebny do druhé řádně louda, takže na další hodinu dorazili těsně před zvoněním.
Třída už byla skoro plná.
A jak čekala, Malfoy už také seděl na svém místě. Oproti ránu z ní teď nespustil pohled. Asi čekal, jak zareagovala na jeho dopis.
Hermiona se vydala těsně za Harrym uličkou mezi zmijozelskými a nebelvírskými stolky.
Když procházela kolem Malfoye, co nejmíň nápadně mu položila na lavici jeho dopis s připsaným vzkazem.
Hermiona hned jak se posadila na své místo, se podívala na Malfoye.
Ten si rozložil vzkaz a četl si ho. Vypadalo to, že si ho musí přečíst několikrát, než uvěří slovům, která jsou na něm napsaná.
Pak se otočil na Herminu a významně se na ní podíval.
Hermiona si nemohla pomoct, musela se na něho usmát a její úsměv už jí po celý den nezmizel z tváře.

Draco a Hermione - Until We Bleed

24. února 2010 v 19:59
Hermiona miluje Draca, ale on ji nemá ani trochu rád. Proto mu umíchá nápoj lásky a Draco ho vypije. Po té se cítí stejně zamilovaný jako Hermiona. Draco jí ale začíná být posedlý, i když Hermiona to takhle dál nechce.
Co nápoj lásky dál ještě způsobí se už musíte podívat sami.



9. kapitola - Osudová chyba

24. února 2010 v 19:49 Osudová chyba
Už mám zase školu, takže teď zas nebudu mít tolik času, ale uvidím, jak budu stíhat přidávat další kapitoly.


Hermiona se ráno probudila s úsměvem na tváři. Okamžitě vyskočila z postele a nejraději by se dala do zpěvu, kdyby tím neprobudila holky.
Nechápala, proč má tak dobrou náladu.
Že by kvůli tomu, co se stalo včera?
Znovu strávila noc s Dracem. Bylo to stejně úžasné jako poprvé, možná i víc, protože tentokrát byla zcela při smyslech.
Ale že by kvůli tomu měla dobrou náladu?
To není možné. Přece znovu zklamala sama sebe. Zařekla se, že už s ním nic mít nebude a hned při první příležitosti s ním zas skončí v posteli.
Uvědomovala si, že to co udělala je špatné, ale dnes neměla žádné výčitky.
Vysvlékla se, zalezla si do sprchy a pustila na sebe teplou vodu.
Znovu se v myšlenkách vrátila k včerejší noci.
Nikdo po ní přece nemůže chtít, aby když okusila tak úžasnou věc, se jí teď vzdala. Musila si přiznal, že by to s Malfoyem chtěla znovu zopakovat. Klidně hned teď.
I když jí po včerejšku bolí snad každý sval v těle. A těch modřin, kolik jí přibylo. Proč zrovna jí se tak snadno musí dělat. Za chvilku si jich snad musí všimnout i Harry s Ronem.
Zaslechla z ložnice šramot, takže už není asi jediná vzhůru. Raději vypnula vodu a znovu se oblékla. Měla co dělat, aby při tom nesyčela bolestí. Jak dnes bude chodit, jí vážně nebylo jasné.
Vrátila se do ložnice a usmála se na holky, které už byly vzhůru.
"Dobré ráno." Pozdravila je a postavila se před zrcadlo.
Když se dívala na svůj odraz v zrcadle, rozhodla se, že se namaluje. Normálně to nedělá, ale dnešek je výjimečný. Uvidí znovu Malfoye a musí se mu přece líbit, aby nezačal raději toužit po nějaké jiné a hezčí.
Levandule a Parvaty se po sobě udiveně podívaly, když viděli Hermionu jak se maluje. Rychle se obě schovaly v koupelně, aby jí mohli řádně pomluvit.

Hermionu dobrá nálada nepřešla ani, když vstoupila do Velké síně.
Okamžitě se její pohled stočil ke zmijozelskému stolu. A tam uprostřed všech seděl jejich princ.
Střetl se s ní na krátkou chvilku pohledem, který jí nic neřekl. Pak už se zase raději věnoval svým přátelům.
Hermionu to trochu zamrzelo.
Ale taky co čekala?
Myslela si snad, že Malfoy na ni přes celou síň zařve: "Dobré ráno Hermiona. Včera to bylo úžasné, to ty jsi byla úžasná, krásko."
To by sotva udělal.
Ale stejně cítila mírné zklamání, že jeho pohled byl jako by se mezi nimi nikdy nic nestalo.
Zařekla se, že se na něho už ani jednou nepodívá.
Sedla si vedle Harryho a Rona a přitáhla si k sobě nejbližší jídlo.
"Co je?!" vyjela na kamarády, kteří na ní celou dobu zírali. Zapomněla si snad obléct sukni nebo jí někdo obarvil vlasy?
Její nálada oproti ránu klesla na bod mrazu.
"Moc ti to dneska sluší." Vysvětlil Ron svoje zírání.
Hermiona se začervenala. Cítila se hrozně trapně. Zbytečně se utrhuje na své kamarády. Za to všechno může ten spratek Malfoy.
"Díky Rone. Jsem se vám chtěla líbit, tak jsem se pro změnu namalovala." Vysvětlovala Hermiona.
"Ale to jsi nemusela. Mně se líbíš vždycky." Prozradil Ron a podíval se na ní.
Hermiona takové přiznání nečekala. Zvedla hlavu a také se na něho podívala. Ron si uvědomil, že toho prozradil až moc a začínal se červenat.
"Ehmm." Zkusil to Harry, ale ani jeden ho neslyšeli.
"Haló, vy dva." Nedal se jen tak.
"Co je?!" otočil se na něho konečně Ron. Byl naštvaný, že je zrovna v takový moment musí Harry vyrušovat.
"Sova." Upozornil je Harry.
"Jaká sova?" vzpamatovala se i Hermiona.
Spustila oči s Ronova červeného obličeje a před sebou spatřila malou černou sovičku, jak k ní natahuje nohu s přivázaným vzkazem.
Sova už byla značně netrpělivá a tak Hermiona co to nejrychleji šlo, jí odvázala dopis.
Nevěděla, od koho by mohl být. Nikdy nedostává dopisy. Také jí nemá kdo psát, její rodiče jsou mudlové a se všemi svými přáteli bydlí pod jednou střechou v Bradavicích.
I Harry a Ron byly udiveni a nedočkavě čekali, až jim něco prozradí.
Hermiona první co udělala, bylo, že sklouzla pohledem k podpisu.

Draco Malfoy

Malfoy jí psal.
Hned se jí na tvář vrátil její ranní úsměv.
Tak přece jen se k ní nechová, jako by se mezi nimi nic nestalo.
"Kdo ti píše?" snažil se jí přes rameno nakouknout Ron
Hermiona se od něho odsunula, aby nemohl nic z dopisu zahlídnout.
"Co je tam." Vyzvídal dál.
"Jak to mám vědět, když jsi mě to ještě nenechal si přečíst." Odbyla ho.
Věděla, že by bylo bezpečnější, kdyby si ten vzkaz přečetla o samotě, ale jak by mohla vydržet tu dobu, než dojde do prázdné umývárny?
Proto ještě jednou zkontrolovala, že Harry ani Ron jí do dopisu nevidí a pak si ho rozložila a přečetla si těch pár krátkých vět.

Včera jsem s tebou prožil nezapomenutelný večer.
Byla by škoda, kdybychom dělali, jako že se nic nestalo, protože na něco takového se nedá zapomenout.
Chtěl bych si to zopakovat, znovu a znovu.

Hermina si dopis přitiskla na prsa, jako by místo obyčejného kusu pergamenu tiskla Malfoye.
"Znovu a znovu." Zašeptala zasněně.
Ano, to je přesně to co chce. Prožít takový večer znovu a znovu.
"Co jsi to říkala?" ptal se jí Ron.
Hermina se vzpamatovala. Naprosto zapomněla, že ještě pořád sedí na snídani.
"Ale nic." Mávla rukou a podívala se na místo, kde seděl Malfoy, ten tam ale už nebyl. "Měli bychom jít už na hodinu, za chvilku bude zvonit." Řekla a už se zvedala.
Oba dva se k ní přidali, ale Ron jí ještě nedal pokoj se svými všetečnými otázkami.
"Tak co bylo v tom dopisu?" ptal se jí.
Hermiona pevně sevřela vzkaz od Draca v kapse.
"Nic, co by tě zajímalo." Odpověděla vyhýbavě.
Ron se zamračil, to se mu vůbec nelíbilo. Nechal jít Hermionu před sebou a srovnal krok s Harrym.
"Ty tomu rozumíš?" zeptal se ho potichu, aby to Hermiona neslyšela.
"Kdyby to bylo něco důležitého, tak by nám to určitě řekla." Opověděl mu Harry.
Ron se ale dál tvářil zarputile.
"Co tě na tom tak štve?" zeptal se ho konečně Harry.
"Co když jí píše nějaký kluk?" prozradil své obavy Ron.
Harry se usmál. Že toho se zrovna Ron obává, ho mělo napadnout hned.
"Jestli to půjde dál tak jako dnes u snídaně, tak žádný jiný stejně nebude mít šanci." Řekl si spíš pro sebe Harry.
"Ty si myslíš, že bych u ní mohl mít šanci?" zeptal se Ron, protože slyšel jeho poznámku.
"Jestli se nebudeš chovat jako blbec jako teď tak myslím, že bys měl šanci." Řekl mu svůj názor. Byl už rád, že došli do učebny, takže bude mít od Rona na hodinu klid

Spřátelení s elčou

24. února 2010 v 19:39
Elča má skvělý blog, kde píše vlastní knihu, která je pokračováním Harryho Pottera.
Je to skvělá knížka, protože elča je úžasná spisovatelka se skvělou fantazii.
Určitě tento blog doporučuju.

a tady je odkaz www.mojeemko.blog.cz

8. kapitola - Osudová chyba

22. února 2010 v 18:09 Osudová chyba
Takto to šlo den za dnem, až uběhl týden.
Hermioniny pocity se nijak nezměnily a Draco stále v její přítomnosti ztrácel svoji obvyklou ledovou masku.
Naštěstí nikdo na škole nevěděl o jejich krátkém románku a nevšiml si jejich divného chování. Oba dva si uvědomovali, že by to mělo nedozírné následky.
Hermiona se zařekla, že to nikomu do své smrti neprozradí a že už nikdy neudělá stejnou chybu s žádným jiným klukem. Příště to už bude jen z lásky.

Do večerky zbývalo už jen půl hodiny. Proto Hermiona popadla knížky a vyšla z knihovny a nejkratší cestou se vydala do nebelvírské věže.
Nesnášela, když musela takto po tmě chodit sama po těchto studených chodbách. Nikdy nevíte, kdo se tam v tom temném koutě může schovávat.
Hermiona se na každé tmavé zákoutí nedůvěřivě dívala a snažila se proniknout tmou, aby spatřila oči nepřítele. Viděla už před sebou ty nejhrůznější obrázky, kdy na ní vyskočí vysoký, odporný smrtijed.
Než si stačí sáhnout pro hůlku, tak ji srazí k zemi. Pak by se dal určitě do smíchu a mučil by jí, dokuť by mu neřekla jaké plány má Harry Potter. Nebo v tom lepším případě by ji rovnou zabil.
"Ááááááá!" zařvala Hermiona.
Strašně se lekla, když se před ní objevila postava, která vyšla z vedlejší chodby.
"Co řveš?" ptal se Malfoy.
"Sem se lekla." Přiznala se Hermiona.
Nejprve se jí sice ulevilo, že to není žádný smrtijed, ale v příštím okamžiku by si to raději rozdala se samotným Voldemortem, než narazit na Draca Malfoye o samotě v potemnělé chodbě.
"Mě?" zasmál se Draco.
"Co se divíš, zrovna jsem myslela na to, že by mě mohl přepadnout nějaký smrtijed a v tom se objevíš ty. Takže to od mých představ nebylo až tak daleko." Vrátila mu to Hermiona.
Draco se přestal smát, místo toho se zamračil a výhružně se k ní naklonil.
"Já nejsem smrtijed. Nemám přece znamení zla." Ukázal si na ruku. "Ty bys to měla vědět nejlépe."
Hermině poskočilo srdce. Moc době pochopila jeho narážku na to, co se stalo po večírku.
Draco si asi až teď uvědomil, co řekl. Kdyby nebyla taková tma viděla by Hermiona, jak se červená. Nechtěl jí připomínat společnou noc, prostě mu to jen vyklouzlo.
"Možná bychom na to, co se mezi námi stalo, měli prostě zapomenout." Přerušila Hermiona trapné ticho. " Měli bychom dělat, jako že se nic nestalo." Dodala.
Draco zakýval hlavou na souhlas. Jeho sebejistota a namyšlenost se najednou vypařila.
"Jo, jo to by bylo nejlepší." Řekl potichu.
"Dobře, takže já už tedy půjdu. Dobrou noc." Řekla Hermiona a chtěla ho obejít.
Draco ji ale pevně chytl za paži a přitáhl si ji k sobě a políbil jí.
V tuto chvíli vůbec neuvažoval nad tím, co dělá. Věděl, že je to špatné a že později bude litovat, ale nyní se řídil jen chtíčem a rozum někde hluboko zahrabal.
Znovu se vášnivě přisál na její sladké rty.
Hermioně vypadly učebnice z ruky, když ho objala, aby náhodou pod tím náporem neupadla.
Draco se odtáhl.
Hermiona dýchala jako by zrovna uběhla maraton.
"Můžeme zapomínat zítra." Řekl ještě Draco, než se znovu přitiskl na její rty.
"Ach Malfoyi!" dokázala ze sebe jenom vydat Hermiona.
Draco se znovu odtáhl.
"Dneska bychom ale mohli zkusit něco jiného než učebnu Obrany proti černé magii." Navrhl. Chytl Hermionu za ruku a vedl ji za sebou.
Hermiona ještě celá pomatená se k němu pevně přivinula a nechala se vést.
Draco udělal ale jen pár kroků a dal se do smíchu.
"Co je?" vyjela po něm. Snad si z ní nedělal jenom srandu?
"Já jsem tě vážně celou pobláznil." Smál se.
"A na to jsi přišel jak?" Hermiona začínala být naštvaná. Jak jen může pokazit tak krásnou chvilku nějakým blbým smáním?
"Vždyť ty jsi dočista zapomněla na svoje knihy." Řekl Draco na vysvětlenou a ukázal za ní.
Hermiona se otočila a spatřila na zemi knihy, které si půjčila z knihovny.
Klidně by je tady nechala. Hned se pro ně rozeběhla.
Když si je všechny pečlivě poskládala a vzala do náruče, vrátila se k Dracovi, který se jí ještě pořád smál.
"Tady není nic k smíchu." Řekla naštvaně a praštil ho knihami do ramene.
"Au, nech toho. Ještě mi uděláš modřinu." Třel si Draco bolavé místo.
"Aby si ses nám tu nerozbrečel, Malfoyi."
Draco po ní jen vrhl další ze svých smrtících pohledů.
"Ty jsi mě náhodou taky udělal modřinu na zádech. Ještě pořád ji tam mám." Vyčítala mu dál Hermiona.
"Tak se na ní půjdeme podívat, ne?" dostal se zas Draco do živlu.
Hermiona se na souhlas usmála.
Draco ji na usmířenou políbil a pak už ji bez další pohromy zavedl do Komnaty nejvyšší potřeby.

7. kapitola - Osudová chyba

21. února 2010 v 18:19 Osudová chyba
Já vím, že je to pořád takovy o ničem. Jedna velká akce a od té doby už se nic moc nestalo. Pro mě je ale důležité popsat pocity jakými Hermiona prochází. Tak snad se to už zlepší.


Ráno vstoupila do Společenské místnosti se širokým, ale falešným úsměvem.
Nevěděla, jak dnešní den dokáže přežít. Už se Malfoyovi vyhýbat nemůže, má s ním dneska hodinu.
Sice ji napadlo, že by Přeměňování vynechala, aby se s ním nesetkala, ale jaký by to mělo smysl? Věčně se mu stranit nemůže. Dřív nebo později se s ním znovu musí potkat.
Už se ale nezabývala úvahami nad tím, jak se má v jeho přítomnosti chovat. Řekla si, že se na to bude snažit myslet co nejméně a až ho znovu potká, tak se uvidí, jak se situace nakonec vyvine.
Raději bude na všechny strany rozdávat úsměvy, aby si náhodou nevšimli, že se s ní něco děje.
Ve Společenské místnosti se přidala k Harrymu a Ronovi a společně vyrazili na snídani.
"Kde jsi vlastně včera byla?" ptal se jí Ron.
Hermiona samozřejmě čekala tuto otázku. "Ale něco jsem si musela zařídit." Mávla ledabyle rukou.
Dlouho přemýšlela, jak by vysvětlila svoje zmizení, ale žádná vhodná výmluva ji nenapadla, tak se rozhodla, že jim neřekne vůbec nic. Však oni pochopí, že je to jen další z jejích vrtochů a dál se jí už nebudou vyptávat.
A taky že měla pravdu.
Harry s Ronem si jen vyměnili udivené pohledy, ale už se k tomu dál nevraceli.

První, co Hermiona udělala, když vstoupila do síně, bylo stejně jako včera, že přejela pohledem zmijozelský stůl.
Znovu ji srdce poskočilo, tentokrát ale úzkostí, spatřila totiž mezi partičkou zmijozelských sedět i Malfoye. Naštěstí se na ni ani jednou nepodíval.
Ale i tak jí to naprosto stačilo, celá se rozklepala a polil ji studený pot.
Vydala se dál za Harrym a Ronem přes síň, aniž by z Malfoye spustila pohled. Když si sedla na své místo, přestala si ho všímat a začala si nabírat jídlo.
Až když měla plný talíř, rozhodla se, že kontroluje, jestli si jí ještě Malfoy nevšiml.
Podívala se k jeho stolu a spatřila, že se přestal bavit se svými přáteli a místo toho ji pozoruje.
Hermiona se málem zalkla soustem.
Nechápala, jak se Malfoy může chovat tak klidně. Ona se celá třese, málem se udusí a on si jen pohodlně sedí a dívá se na ni. V obličeji nemá naprosto žádné emoce, jaký rozdíl proti té strašné noci.
Ať už se na ni nedívá, jeho pohled nesnese.
Naštěstí se jeho přátelé už zvedli k odchodu a on se k nim připojil. Tentokrát už na ni ani jednou nepohlédl. Nic, jako by vůbec nebyla.
Vážně ho nechápe. Jak může existovat tak záhadný člověk?
Hermiona si po jeho odchodu oddychla, zase má na pár hodin od něho pokoj.

Za těch pár hodin ale seděla jak na jehlách v učebně Přeměňování.
Každou chvíli už musí vejít.
Nevěděla, kam se má dívat. Jestli pozorovat dveře, aby ho tentokrát zaskočila ona nepřátelským pohledem, nebo dívat se někam jinam, aby si nemyslel, že ji nějak zajímá.
Tato těžká situace se naštěstí vyřešila dřív, než čekala. Ještě než se stačila rozhodnout, otevřely se dveře a do místnosti vkráčel Malfoy jako by byl králem celého světa.
Hermiona byla zklamaná. Připravila si pro něho ten nejvíc nenávistný pohled, jaký dokázala a on se na ní ani koutkem oka nekoukl.
To už ale přišla také profesorka McGonagallová.
"Posaďte se pane Malfoyi." Řekla mu, když si všimla, že ještě nestihl dojít na své místo.
Draco se jako páv snesl do své lavice.
"Vytáhněte si prosím učebnice." Přikázala profesorka třídě.
Celá třída se začala hrabat v taškách.
Draco se mírně otočil a pohlédl na Hermionu.
Ta vycítila jeho pohled, a proto sebrala všechnu svoji odvahu a také se na něho otočila.
Draco to ale očividně nečekal, okamžitě uhnul očima jinam a šáhl po své tašce, aby z ní vytáhl učebnici.
Když ji už měl na stole, znovu se na Hermionu podíval, ta ale už byla plně zabrána to textu, který jim profesorka zadala.
Když si celá třída přečetla rady, kterými by se měli řídit při používání nového kouzla, které se tuto hodinu budou učit, vytáhli si hůlky a dali se do práce.
V celé třídě okamžitě nastal mírný zmatek, všichni se navzájem překřikovali, sem tam něco vybouchlo a do toho ještě všude pobíhali zkušební zvířata.
Hermiona za chvilku kouzlo ovládala na perfektní, proto si znovu sedla na své místo a bavila se při pohledu na Rona, který se marně snažil přeměnit svoji sovu.
Měla neustále po celém těle mravenčení. Nevěděla, jestli si to jen namlouvá, ale zdálo se jí, že ji Malfoy až moc často pozoruje. Nebylo jí to ani trochu příjemné.
Už to nemohla vydržet a tak využila chvilky, kdy se Harry i Ron plně věnovali svým zvířatům a podívala se na něho. Jak očekávala, střetla se s jeho pohledem.
Tentokrát hned neuhnul očima jinam.
Jeho pohled ale nebyl tak lhostejný jako při snídani. Tentokrát byl plný smutku, strachu, nejistoty a snad i studu. Odhodil svoji ledovou masku, toto byly jeho opravdové city.
V tom zazvonilo a Draco se podíval jinam.
"Dobře, pro dnešek to je vše, ale natrénujte si to do zítra." Ukončila profesorka hodinu.
Draco se už stačil sbalit a jako první vypadl ze třídy.
Hermiona se zhluboka nadechla, teď už zase může normálně dýchat.

6. kapitola - Osudová chyba

20. února 2010 v 18:59 Osudová chyba
Přeju příjemné počtení.



Hermiona měla neuvěřitelné štěstí. Draco se na snídani neobjevil.
Nechápala to. Copak neměl hlad? Nebo se přišel nasnídat ještě dřív než ona? To by ale musel stávat hodně brzo a po včerejší noci je vůbec zázrak že se někdo probudil. Nebo že by se jí chtěl vyhnout?
Celé ráno ho nepotkala ani jinde na hradě. Pomalu se už přestávala obávat toho, že by se dneska ještě vůbec měli setkat. Proto si to vesele s ostatními namířila do Velké síně na oběd.
Ve dveřích se ale utvořila menší kolise, protože ve stejnou chvíli chtěli do síně vstoupit i zmijozelští a ani jedna kolej nechtěla dát té druhé přednost.
Hermioně se zastavilo srdce hrůzou, když spatřila záplavu zelených hábitů.
Zvedla hlavu a okamžitě ji do očí uhodili světlé vlasy Draca Malfoye.
Věděla, že stojí pár kroků od ní, ale nedívala se na něho. Svůj pohled zaryla do jeho bot.
Zvědavost jí ale přece jen nedala a tak vzhlédla a podívala se mu do očí. Až teď si všimla, že Malfoy ji celou dobu pozoruje.
I když on na ní upíral své pichlavé oči, svůj pohled od něho neodvrátila.
Před očima se jí začaly míhat obrázky včerejší noci.
Včera poznala jiného Malfoye. Takového, kterého ho bude znát jen těch pár vyvolených dívek.
Nejen, že ho viděla nahého, ale také když se naprosto nekontroloval. Zažila s ním extázi, viděla ten lesk v jeho očích.
Nic nepředstíral, nic neskrýval, jak své tělo, tak své pocity a emoce.
Znovu pocítila na svém těle jeho teplé ruce a žhavé polibky.
Hermiona zavřela oči, musela se uklidnit.
Když je otevřela, byla znovu před Velkou síní a před sebou spatřila Malfoye, kterému v obličeji hráli stejné emoce, které sama cítila.
Nemohla to vydržet. Nedokázala dále snášet jeho pohled a celý tento trapný okamžik.
Nevšímala si udivených pohledů kolem sebe, otočila se a dala se na útěk, co nejdál ode všech, co nejdál od Draca Malfoye, co nejdál od včerejší noci.
Draco se otočil a pomalým krokem také odcházel.

Hermiona vběhla do nejbližší koupelny a zamkla za sebou. Svezla se po zdi k zemi a dala se do breku.
Co má teď dělat?
Chtěla se chovat, jako by se nic nestalo a na všechno zapomenout.
Jenže copak to jde?
Může zapomenout na tak silný zážitek?
Ne, to nikdy nedokáže.
Jenže, jak se má teď chovat v Malfoyově přítomnosti?
Má to být zde na škole její největší nepřítel. Ale může mít na svého největšího nepřítele takové vzpomínky? Může s ním sdílet takovéto zážitky?
Pořád ho dokáže nenávidět, jenže už ne stejně jako dřív.
Zažila s ním něco tak moc intimního. Ještě před pár hodinami se mu naprosto odevzdala, důvěřovala mu a on ji nezklamal, v ten okamžik cítila, že se o něho může opřít a on ji nepustí.
Teď ho už nevidí jako toho starého Malfoye, z kterého měla dokonce i někdy strach.
Jejich vztah postoupil úplně někam jinam.
Už nikdy to nebude jako dřív.
Hermiona se ještě víc rozvzlykala a do toho se jí ještě přidala bolest z narazených zad.

Harry a Ron si o ní dělali strach a všude ji hledali, nikdy se totiž nestalo, že by se nedostavila na hodinu.
Hermiona ale tentokrát zameškala všechny odpolední hodiny a z koupelny vyšla až navečer. Napuchlé oči si utřela jen tak rukávem, a aniž by někomu řekla jediné slovo, zalezla si do postele a rázem usnula.
Harry a Ron naštěstí byly někdy velice nevšímavý, nebo to prostě byli jen kluci, ale nevšimli si té zvláštnosti, že ani Malfoy se už celý den nikde neukázal.

Draco a Hermiona - Spearmint Toothpaste

19. února 2010 v 20:49
Hermiona je zamilovaná do Draca. A on zase do ní, ale je příliš plachý a proto se neodhodlá udělat další krok.
Když Hermiona mluví v lektvarech o nápoji lásky, Draco ji pozorně poslouchá, ale ona se zmiňuje jen o tak obyčejných věcech jako tráva a pergamen. Draco si myslí, že ho Hemriona nemá ráda.
Ale pak se zmíní o zubní pastě a Draco si uvědomí, že to mluví o jeho pastě.
Je zmatený a neví, co má dělat.
Hermiona ho po hodině na večeři sleduje, jestli si náhodou neuvědomil, že to mluvila o něm.
Když Draco pořád nic nedělá, rozhodne se, že mu dá nápoj lásky.
Když se nikdo nedívá, tak mu ho podstrčí a Draco se napije.
Co bude následovat, se už podívejte sami.



Draco a Hermiona - Maybe in the Past

19. února 2010 v 19:49
Možná že v minulosti se skrývá štěstí do budoucnosti.
Hermiona chce pomoct Dracovi, aby učinil správné rozhodnutí.
Rozhodne se vše ztratit a změnit jejich společnou minulost a tím i budoucnost.



5. kapitola - Osudová chyba

19. února 2010 v 16:39 Osudová chyba
V křeslech u krbu našla sedět kluky.
"Ahoj kluci." Zvesela je pozdravila a zamířila k nim.
"Ahoj." Odpověděl Harry.
Ron jen něco nesrozumitelného zamumlal. Vypadal hodně špatně. Rukama se držel za hlavu a v obličeji byl bílý jako zeď.
"Jdeme tedy na snídani, když jsme už všichni?" zeptal se Harry a vyskočil z křesla. Očividně měl veliký hlad.
Ron se mátožně zvedl a vydal se za kamarády.
"Jak jste vlastně včera dopadli?" ptala se Hermiona a pověsila se Harrymu kolem ramen. Nechápala to, ale měla neskutečně dobrou náladu, když byla zrovna s těmito dvěma, které měla ze všech lidí nejraději. Cítila se s nimi tak jistě a v bezpečí.
Tyto její pocity se dnes ráno asi zdvojnásobily, když v zápětí čekala velkou pohromu.
"Po tom, co jste mě tam nechali samotného, se ke mně připojil Nevil. Ale nudili jsme se, a pak na mě padla únava, tak jsme odešli." Popsal Harry svůj včerejší večer.
"Promiň Harry, že jsem tě tam tak nechala. Příště to už neudělám, slibuji." Omlouvala se Hermiona. Věděla, že se nezachovala moc jako dobrá kamarádka.
"To je dobry. Já to chápu. Beze mě ses bavila určitě líp."
Hermiona se usmála. Byla ráda, že má tak výborného kamaráda.
"A co ty Rone?" otočila se na něho. Celou cestu se táhl za nimi a nepromluvil ani slovo, což u něho nebylo zrovna obvyklé.
Ron se zašklebil. "Já jsem se taky už k Harrymu nevrátil. Promiň kámo." Obrátil se k Harrymu. "A pak už si nic nepamatuju. Jen dneska ráno jsem se probudil na ošetřovně." Dodal jako by mimochodem.
"Cože?" zarazila se Hermiona a otočila se k němu. "Proč na ošetřovně? Se ti něco stalo?" strachovala se.
Harry se rozesmál. Zjevně už věděl, jak tento příběh končí.
"Ne, nic se mi nestalo, až teda na to, že jsem se skoro otrávil alkoholem." Uklidňoval ji Ron. "Včera jsem o sobě vůbec nevěděl. A McGonagallová se nějak dozvěděla, co se tam děje a tak to tam prý šla zkontrolovat. Všichni stihli utéct, ale mě tam nechali. Tak mě McGonagallová našla a vzala na ošetřovnu."
Harry se celou dobu potměšile usmíval.
"Snad z toho nebudeš mít žádný průšvih." Řekla Hermiona.
"Teď by mi to bylo ze srdce jedno, kdyby mě někdo zbavil té strašné kocoviny. Ani si nedokážete představit, jak je mi blbě."
To už došli ke dveřím do Velké síně.
Teď uvidí Malfoye. Co má udělat? Jak se má chovat? Nepoznají na ní něco její kamarádi? A co udělá Mafloy?
Harry s Ronem už přešli přes práh a Hermina s očima upřenými do země, vstoupila za nimi.
Musí se prostě chovat jako by se nic nestalo. Na všechno zapomene. Řekla si naposled a pak zvedla hlavu a pohlédla ke zmijozelskému stolu.
Nebyl tam. Malfoy tam není.
Hermiona si oddechla. Uvědomovala si, že každou chvíli může přijít, ale aspoň tu chvíli setkání o něco oddálila.
Když se posadili za stůl, Harry se jí zeptal: "A co ty, co si pak vůbec dělala?"
"Co? Kdy?" optala se roztěkaně Hermiona. Neměla čas je poslouchat, musela neustále kontrolovat, jestli se už Malfoy nedostavil na snídani.
"Včera, když jsi ode mě odešla." Vysvětlil ji trpělivě Harry.
"Jo, aha. Nic zvláštního. Víš, jak to chodí. Bavila jsem se chvíli s tím, pak zas s tím. A pak jak Ron říkal, přišla McGonagallová, takže jsem musela odejít, tak jsem šla rovnou spát." Hermiona se při této lži mírně začervenala, ale naštěstí si kluci ničeho nevšimli.

4. kapitola - Osudová chyba

18. února 2010 v 16:59 Osudová chyba
Děkuji moc všem mým věrným čtenářum za podporu, nebudu vás jmenovat jednotlivě, však vy víte o kom mluvím a já to taky moc dobře vím.


Hermiona otevřela oči a okamžitě je zase pevně zavřela.
Všechno bylo špatně. Cítila se strašně provinile. Udělala hroznou věc, velkou chybu.
Kéž by se z toho nic nestalo. Kéž by to mohla vrátit.
Znovu otevře oči.
Ležela ve své posteli v nebelvírské dívčí ložnici. Ostatní její spolubydlící ještě spaly, takže se otočila na druhý bok a vrátila se v myšlenkách na včerejší večer.
Bylo to krásné, ale to není nic v porovnání s pocitem viny, který cítila.
Zradila. Zklamala.
Zachovala se včera stejně jak ty holky, co je tak nesnáší. Včera byla jako Parvaty nebo Levandule.
Vyspala se s klukem, s kterým ne že jen nechodí, ale také ho nemiluje. Dyť ona ho nemá ani trochu ráda. Nesnáší ho, celé ty roky jí jen ubližoval. Je jí odporný, slizoun jeden.
Toto přemýšlení nad tím, co se stalo a už nešlo změnit, jí ani trochu nepomáhalo. Spíš naopak, cítila ještě víc provinilá.
Raději se tedy zvedla a vydala se do koupelny. První, co udělala, bylo, že došla k umyvadlu a opláchla si obličej studenou vodou.
Podívala se na sebe do zrcadla.
V tom jí došlo něco hrozného. Vždyť ona se s ním dneska určitě musí někde potkat. Nemají spolu sice žádnou hodinu, ale uvidí ho určitě na snídani, obědě a večeři a i kdyby se dneska vzdala jídla a nešla do Velké síně, tak ho může potkat kdekoli jinde na hradě.
Co má dělat? Jak se má zachovat, až ho uvidí?
To je přece jasné, bude dělat jako by se nic nestalo.
Ale co když on to všem řekne, protože ji chce ztrapnit? Co když to včera na ní jen hrál? Chtěl ji jen využít, aby to pak všem mohl vykládat? Co na to řekne Harry s Ronem? Budou se s ní ještě někdy chtít bavit?
Ne, to by on neudělal. Přece by se všude nechlubil, že se vyspal s mudlovskou šmejdkou. Ona je až moc pod jeho úroveň. Někdo tak čistokrevný se nemůže ani na jednu noc zahazovat s někým jako ona.
Otevřely se dveře a do koupelny vstoupila ještě rozespalá Parvaty.
"Jé, ty už jsi vzhůru?" zeptala se udiveně, když Hermionu spatřila.
"Dobré ráno." Pozdravila ji Hermiona. Byla ráda, že se už holky probudily. Nemohla aspoň přemýšlet nad svým prohřeškem.
"Dobré, dobré." Zívla Parvaty a stoupla si vedle Hermiony k umyvadlu. "Ty ses taky včera vrátila pozdě. Copak konečně sis někam zalezla s Harrym nebo s Ronem?"
"Nebo s oběma?" doplnila kamarádku Levandule, která zrovna taky přišla do koupelny.
Hermiona vyvrátila oči v sloup. To bylo pro ně klasické, si z ní pořád utahovat.
Kdyby ale věděly, že byla s Dracem Malfoyem, to by jim sklapla čelist.
Levandule si pustila sprchu a Parvaty se k Hermioně naklonila. "Levandule se vrátila ještě později než ty. Byla prý s nějakým klukem z havraspáru, ale nechce říct s kterým." Pošeptala jí.
Hermioně se obrátil žaludek vzhůru nohama. Je to úplně jasné, už klesla tak hluboko jako Levandule. Ve stejnou chvilku co se muchlala s nějakým havraspárským klukem, tak ona to stejné dělala se Dracem.
"Kterej to byl?" obrátila se Parvaty tentokrát na Levanduli.
"To bys chtěla vědět. Zkus hádat." Posmívala se jí Levandule.
"Je z našeho ročníku?" zkoušela Parvaty.
"Já už půjdu na snídani." Přerušila je Hermiona a s tím odešla z koupelny a vydala se do Společenské místnosti.

3. kapitola - Osudová chyba

17. února 2010 v 16:59 Osudová chyba
Takže máme tu 3. kapitolu.
A tato kapitola má omezení: OD 18 LET.
Sice mě taky ještě není 18, ale stejně si myslím, že tyto omezení nikdo nedodržuje.
A stejně v této kapitole nezacházím až tak daleko, ale pro jistotu jsem to omezení dala, aby někdo nemohl mít řeči.


Draco se k ní naklonil a jemně ji políbil.
Když ucítil, že se Hermiona nebráni, přitvrdil a polibek prohloubil.
Hermiona ještě nikdy v životě nic takového nezažila, tělem jí proudily takové pocity, které ještě nikdy necítila, ale nehodlala se jim bránit, bezhlavě se jim poddala.
Draco líbal jako bůh, zapomněla při tom na vše okolo, dokonce i na to, že by se měla nadechnout. Nutně ale už potřebovala kyslík.
Nechtělo se jí, ale odtrhla se od jeho rtů a zhluboka se nadechla.
Draca to nezaskočilo, pokračoval dál ve svých vášnivých polibcích na jejím krku.
Přece jen, se k ní teď už musel pořádně naklánět, takže ji ještě pevněji sevřel v bocích a vyzdvihl do své výšky a prudce ji přirazil na zeď a dál pokračoval ve své žhavé hře.
Hermioně bylo hned jasné, že zítra bude mít na zádech pořádnou modřinu, ale kdo by se o něco tak malicherného teď staral, když tu má toho nejúžasnějšího milence na světě.
Draco dal Hermioně jemný polibek na krk ale hned na to ji kousl do ušního lalůčku.
Hermioně zavzdychala.
Tohle pro ni bylo něco nečekaného. Celým tělem jí projel pocit slasti a na rukách jí vyvstala husí kůže.
Draco se rozzářil. Bral to jako překonání vlastního rekordu, že tak rychle objevil její místečko.
Znovu se dal do dobývání ušního lalůčku.
Hermina na poslední chvíli stihla pevně stisknout rty, aby znovu nedala tak hlasitě najevo, jak se jí to líbí. Přes všechno, co se už stalo, si pořád chtěla zachovat svoji důstojnost před Dracem Malfoyem.
Draco se ale od ní na kousek oddálil a Hermionu postavil zpátky na zem.
Položil svoje čelo na to její a podíval se jí přímo do očí.
Když uviděl, jak se její oči třpytí v měsíčním svitu, znovu ji musel políbit. Nedokázal přestat, nedokázal se od ní vzdálit.
V neustávajících polibcích se s Hermionou přesunul až ke dveřím, které otevřel a vešel dovnitř.
Hermiona se na prahu zarazila. Věděla, co to znamená, co teď Draco hodlá udělat. Najednou si nebyla jistá. Přece jen ještě s žádným klukem nebyla.
Podívala se na něho, ale když spatřila jeho pohled plný touhy, musela se usmát. Draco to bral jako souhlas, vzal ji za ruku a vtáhl ji za sebou do učebny.
Hermiona se nebránila. Nedalo se mu prostě odolat. Tak dneska přijde o to, co si tak pečlivě střežila pro nějakého výjimečného kluka. Má už na to přece věk. A skoro všechny její spolužačky to už mají také dávno za sebou.
Rozhlédla se po místnosti a na obličeji jí vyvstaly obavy.
Byly v učebně Obraně proti černé magii.
Poprvé si přestavovala, že to bude teda víc romantické a postel by se taky hodila nebo aspoň gauč. Toto ji přišlo trochu nepohodlné.
"Obrana proti černé magii?" chtěla mu dát najevo svoji nespokojenost.
Draco ji ze zadu objal a políbil ji na krk.
Uznal, že na hradě se najdou lepší místnosti než tato, ale prostě dál už nedokázal dojít.
"No právě, je to tak zakázané, nemravné." Snažil se ji přesvědčit.
Hermiona se k němu otočila obličejem.
"Vždyť tu spolu máme skoro každý den hodinu."
"Dyť říkám, že je to nemravné. Nepřijde ti to vzrušující?" Už nečekal na její odpověď a znovu ji políbil.
Hermiona rázem zapomněla na svoje dřívější obavy, jediné co teď dokázala vnímat, bylo Dracovo tělo.
Posadil si ji na lavici. Políbil ji na krku a zároveň jí rukou sklouzl na stehno.
Jeho dlaň se sunula výš a výš, ale když se dotkl okraje kalhotek, zarazil se.
Hermiona ho už mezitím stihla vysvléct z košile.
Nevěděla, proč se Draco zarazil a tak si místo něho vzala okraj svých šatů a vysvlékla si je.
Draco se jen malinko pousmál a pokračoval dál v dobývání jejího těla. Další kousky oblečení zvládl sundat už sám.
Hermiona ho objala nohama a on se s ní svezl na zem.
Tentokrát Hermiona už kašlala na svoji důstojnost a nechala se unášet v pocitech slasti.

Cedric a Hermiona - The Perfects Bathroom

16. února 2010 v 18:59
Cerdic a Hermiona se setkají o prázdninách, ale nic se mezi nima nestane.
když se vrátí do Bradavic, zjistí, že se zde bude konnat turnaj Tří kouzelníků.
Hermiona začíná k Cericovi něco cítit a když ho vidí dávat své jméno do Ohnivého poháru, je na něho hrdá.
Jenže pak je vybraný a ona se o něho začíná obávat, aby se mu nic nestalo.
Ptá se ho, jestli je v pořádku, ale začne se cítit trapně a tak raději uteče.
Když Hermiona zjistí, že prvním úkolem jsou draci, tak se mu snaží poradit jak na ně. Cedric si vede skvěle.
Další den si připustí, že má o něho strach.
Cerdic jí řekne, že se s ním má setkat v noci v prefecké koupelně.
Když se tam setkají, začnou se líbat, až .....
Další úkol mu jde také dobře, vytáhne Hermionu z jezera a znovu vyhrává.
Ale v posledním úkolu, Cedric získá pohár, ale je zabit.
Hermiona se zhroutí svět, ale uvědomuje si, že život musí jít dál.




Draco a Hermiona - All those things

16. února 2010 v 17:49
Video je o Hermioně a jejích citech k Dracovi.
Od první chvíle, kdy ho spatřila ve Velké síni v Bradavicích, se jí líbil, i když předstírala že ne.
Snažila se chodit i s jinými kluky jako byl Cormac McLaggen. Řekla sice Harrymu, že je s ním kvuli Ronovi, ale ve skutečnosti to bylo kvuli někomu jinému.
Nikdy Dracovi neřekla o svých opravdových citech.
Draco nakonec zmizel společně se smrtijedy.



Draco a Hermiona - If She Knew

16. února 2010 v 16:59
Draco má rád Hermionu.
Pro ni je ale težké zapomenou na to, jaký byl v minulosti. Nechce s ním být.
Hermiona ale vůbec nemá tušení, jak moc ji má Draco rád.
Dracovi působí neuveřitelnou bolest, když ji vidí s nějakým jiným klukem.




2. kapitola - Osudová chyba

15. února 2010 v 18:49 Osudová chyba
To je super, napsala jsem sotva dvě kapitoly a už mám vymyšlený konec povídky. To byste chtěli vědět, jak to všechno na konec dopadne. Ale já nic neprozradím, ani ň.



Stoupla si ke stolku s dobře vyhlížejícím nápojem.
Nepřesvědčivě si mísu s pitím změřila. Tekutina byla sytě červená a na po vrchu plavaly malá bílá kvítka.
Opatrně si nabrala vrchovatý pohár a smočila v něm rty. Nápoj byl překvapivě velmi chutný, i když v něm cítila silnou dávku alkoholu.
Vyklopila do sebe celý pohár a za ním další.
Když jsi nabírala další, někdo se postavil na druhou stranu stolku.
Opatrně k němu vzhlédla a posměšně se ušklíbla.
"Co ti přijde směšné, Grangerová?" zeptal se Draco Malfoy.
"Ty." Odpověděla bojácně Hermina, které se už slušně motala hlava.
Draco překvapeně pozvedl obočí.
"Ty jsi opilá." Oznámil jí.
Hermiona položila svůj pohár a zpříma se mu podívala do očí.
"Aspoň nejsem takový suchar jako ty." Řekla mu. Chtěla se otočit a odejít od něho, ale hned při prvním kroku se pořádně zakymácela, že se musela chytit stolku, aby nespadla.
Draco se jejímu pokusu nahlas rozesmál.
Hermiona nevěděla jak, ale jeho smích ji tentokrát neurazil. Možná proto že tentokrát to nebyl ten jeho obvyklý chladný, posměšný smích, ale upřímné zasmání.
Hermioně se na tváři také vyloudil usměv.
Draco si vzal jeden z prázdných pohárků a nalil si pití.
Hermiona ho při tom pozorně pozorovala.
"Co je?" utrhl se na ní, když vyprázdnil svůj pohár.
"Myslím, že bude lepší, když tu zůstanu. Nejsi zrovna ta společnost, kterou bych si přála, ale to pití mi hrozně chutná."
Draco se znovu rozesmál. "Spíš nejsi už schopná udělat ani krok."
Hermiona se ušklíbla. "Taky pravda."
Draco se jí zadíval do očí. Poprvé se spolu normálně bavili, bez urážek. Co se to s ním děje, že by už měl taky přestat s pitím?
"Hlavně to neříkej Harrymu nebo Ronovi. Kdyby mě takhle viděli…" zašeptala mu Hermiona.
Draco už po několikáté nalil další pohár a ukázal kamsi za sebe.
"Neboj, to ani nejde. Někde tam pod stolem jsem viděl ležet Weasleyho a Potter už dávno odešel."
"Harry se taky nikdy neumí bavit." Zauvažovala Hermiona.
"Ani nesmí. Co kdyby ho teď přepadl Ty-víš-kdo? Musí se mít přece pořád na pozoru. Jen on může zachránit svět." Řekl ironicky Draco.
Hermiona se rozesmála.
Nevěděla ani pořádně čemu se směje, možná té představě, že by se teď mezi tolika opilými studenty objevil Voldemort, nebo možná jen pro to, že v její stavu se lidé smějí každé kravině.
Rozhodně si neuvědomovala, s kým to zde stojí. Vůbec jí nedocházelo, že se tu vesele baví s jejím nepřítelem.
Draco ale na tom byl naprosto stejně. Viděl před sebou jen hezkou dívku, která se směje jeho vtipům. Obešel stolek a stoupl si vedle ní.
"Co to děláš?" poodstoupila od něho Hermiona.
"Co bych jako dělal?" nadzvedl obočí a znovu k ní popošel.
"Udržuj si odstup." Snažila se ho Hermiona odstrčit.
Draco ji chytl za ruce, aby ho nemohla dál mlátit.
Hermionu bohužel znovu zradila její rovnováha. Tentokrát ale spadla rovnou na Draca.
Vedle nich se někdo zasmál.
Oba dva, aniž by změnili pozici, se otočili tím směrem.
Nějaká havraspárská dívka seděla na stole a koketně se smála na chlapce, který se jí snažil dostat pod tričko. Chlapec ale její smích zarazil vášnivým polibkem.
Hermiona vzhlédla k Dracovi, který se na ni taky podíval. Až teď si uvědomila, jak je mu blízko. Už skoro vypadali jako tamten milostný pár.
Ustrašeně od něho odstoupila a snažila se dívat všude možně, jen ne na něho.
"Promiň." Špitla.
"To pití je ale dobré." Řekl Draco, aby zahnal trapnou chvilku.
Copak on a Grangerová by někdy mohli vypadat jako pár? Podíval se na ní. Stále ještě klopila oči k zemi a tváře jí hořely studem. Byla tak nádherně roztomilá. Rychle se oklepala, aby se zbavil hříšných myšlenek.
"Nechceš si ještě dát?" zeptat se jí místo toho a ukázal na už skoro prázdnou mísu.
Hermiona zakývala hlavou na souhlas, ale pořád se na něho odmítala podívat.
Dracovi dalo zabrat jí nabrat pohár, klepala se mu totiž pořádně ruka.
Když jí ho podával, neodolal a sjel jí pohledem od zpoda až na vrch. Hermiona si toho moc dobře všimla. Tentokrát to byl Draco, kdo se začervenal.
Ano musel uznat, líbila se mu.
Znovu mezi nimi nastalo ticha. Měřili se pohledem.
"McGonagallová jde!" zařval někdo. Oba dva sebou trhli a konečně se každý podíval jinam.
Celá místnost rázem ožila. Všichni vzali nohy na ramena a snažili se utéct dřív, než je tu nachytá některý z profesorů.
"Pojď." Vzal Draco Hermionu za ruku a dal se s ní taky na útěk. Naštěstí byly všichni natolik opilý, že si nevšimli této divné dvojice.
Vyběhli spolu na potemnělou chodbu a sotva se schovali ve stínu, uslyšely za sebou řev profesorky.
Oba dva se dali do smíchu.
"Chudáci ti, co tam zůstali." Řekla Hermiona a upřímně je litovala.
"Pojď, za chvilku přijde určitě řvát i sem." Řekl rozesmátý Draco a už ji zase táhl za sebou.
Nebyla to pro ně vůbec lehká cesta. Často jim selhala rovnováha, takže vráželi do zdi a navíc se ještě pořád dusili neutuchajícím smíchem.
"Kdo je tam?" zakřičel některý z profesorů nedaleko nich.
Oba dva se zarazili. Byli schovaní ve stínu, takže je nemohli vidět, ale Hermiona se nemohla přestat smát.
Draco jí dal ruku přes pusu a zatlačil ji až ke zdi.
"Halo, je tam někdo?" ozval se znovu profesor.
Hermioně už nebylo do smíchu. Nebylo to proto, že pár metrů od nich stál jejich profesor, ale proto, že Draco byl tak blízko ní. Cítila jeho horké tělo na svém. Nesmírně ji to vzrušovalo.
Podíval se do jeho očí žhnoucích touhou a věděla, co bude následovat.
Draco se k ní naklonil a jemně ji políbil.

1. kapitola - Osudová chyba

14. února 2010 v 19:09 Osudová chyba
A první kapitola k mé zbrusu nové povídce.


Hermiona se znovu na sebe musela podívat do zrcadla.
Musela uznat, že jí to dneska sluší. Taky si dala záležet. Většinou se nemaluje a vlasy si jen přejede hřebenem a v tom lepším případě si je hodí aspoň do culíku. Dneska, ale chce vypadat pěkně. Proto se pečlivě namalovala a vlasy si upravila tak, aby jí kudrny pěkně spadaly na záda. Na sebe si vzala jednoduché černé šaty, ale s hříšně krátkou sukní. Dnes večer si to mohla dovolit. Nešla totiž na žádný ples, ale na večírek, který každoročně pořádali studenti z vyšších ročníků na zahájení nového školního roku.
Když sešla do společenské místnost, Harry a Ron na ni vytřeštěně zírali.
"Vypadám blbě?" zeptala se Hermiona. Najednou znejistěla, jestli to s délkou sukně vážně nepřehnala.
"Ne, vypadáš úžasně!" vydechl Ron.
Hermiona se spokojeně usmála.
"Vážně, moc ti to sluší." Přidal se ke kamarádovi Harry.
"Díky kluci." Obdařila je oba dva úsměvem. "Tak jdeme ne. Už se tam moc těším." A jako první vyrazila ze dveří.
Harry s Ronem jen po sobě stačili hodin beznadějným pohledem, než se vydali za ní. Bylo pro ně velmi nepříjemné zjištění, že jejich věrná kamarádka je také velice atraktivní a zatraceně přitažlivá dívka. Který kluk by chtěl mít vedle sebe neustále takovouto dívku a nemoct se jí ani dotknout?
Hermiona se ale vůbec nezabývala klučičí myslí. Chtěla si dnešní večer co nejvíc užít a oslnit všechny přítomné, hlavně to opačné pohlaví. I když se to nezdálo, už si uvědomovala, že dorostla do věku, kdy by o ni měli mít chlapci zájem. Každý večer musí poslouchat pestré zážitky Levandule a Parvaty a konečně by chtěla být i ona, kdo by mohl taky něco vyprávět.

Když dorazili na místo, večírek už byl v plném proudu. Všichni se hlasitě bavili, pokřikovali po sobě, pár odvážlivců dokonce tančilo a všichni popíjeli velké dávky alkoholu, i když jim to učitelé výslovně zakázali. Od čeho jsou ale zákazy, než od toho, aby se porušovaly.
Harry je zavedl k prázdným místům, aby si mohli sednout. Už po cestě k místům se po Hermioně otočilo několik chlapců, dokonce jeden i obdivně zapískal.
Hermiona v okamžiku ztratila všechnu sebejistotu.
"Na co si to hraju? Vždyť toto přece nejsem vůbec já." Nejraději by se hned vrátila na kolej.
"Co je ti?" zeptal se Harry, když si všiml jejího výrazu.
"Všichni se na mě dívají." Zašeptala Hermiona a ještě víc se schovala za stolek.
"Když takhle vypadáš, tak se nemůžeš divit." Nechápal jí.
"Musíš se uvolnit." Radil jí Ron. "A na to je nejlepší alkohol." Dodal významně.
"Asi máš pravdu." Přitakala mu Hermiona.
Ron vyskočil na nohy. "Tak já pro něco zajdu." Nejvíc se dnes těšil na to, až se poprvé v životě opije. Jeho bratři to už mají dávno za sebou, a proto nechtěl dlouho zůstávat za nimi. Nemyslel si ale, že Hermionu a Harryho k tomu tak jednoduše přemluví, proto na nic nečekal a využil první šance, která se mu naskytla.
Přinesl pro začátek flašku a tři sklenky. Před každého jednu postavil a nalil do ní žlutou tekutinu.
Harry se na svoji tvářil dost podezíravě a ani Hermiona se do pití nehrnula.
"Nevím, jestli je to dobrý nápad. Neměli bychom to s tím přehánět, nikdy nevíš, co to s tebou udělá." Odrazovat je Harry.
"Ale prosím tě. Jen tak pár sklenek, abychom se dostali do nálady. Uvidíš Hermiono, jak si to tady pak budeš užívat." Ohradil se Ron.
Hermiona podpořená Ronovými slovy chytla sklenku a celou ji na ráz vypila.
Harry a Ron na ni vyjeveně koukali a čekali na její reakci.
"Mňam, to je dobrý." Usmála se na ně Hermiona.
Oba dva tedy už na nic nečekali a taky do sebe vyklopili sklenku.
Tak to pokračovalo, dokud flašku, kterou Ron přinesli, nevyprázdnili.
"Jdu pro další." Pelášil hned Ron pryč.
"Já už ale nechci." Dodal už do prázdna Harry. "Mně to už stačí a doufám, že tobě taky." Obrátil se k Hermioně.
"Co se o mě staráš?" vyjela na něho Hermiona.
"Někdo tady musí být rozumný, když ty to dneska očividně nejsi."
"Víš co? Seď si tu klidně takhle zatrpkle dál. Jsme na večírku a já se jdu tedy bavit." Řekla naštvaně Hermiona a vydala se opačným směrem než Ron.

5. kapitola - Dvě cesty osudu

14. února 2010 v 18:30 Dvě cesty osudu
"To byla zase bezvadná hodina. Já prostě miluju, jak ti nebelvírší jsou neschopní a jak si je Snape vychutnává. A přitom lektvary jsou tak jednoduché," rozebíral Raymond předchozí hodinu se svými přáteli, zrovna když se vraceli do zmijozelské společenské místnosti.
"Tobě se to řekne, když jsi i ty nejtěžší lektvary dokázal udělat před dvěma lety," dodal na svoji obhajobu Draco, kterému se dnešní lektvar moc nepovedl.
" Prosím tě, ti kdyby jen měli dělat Doušek živé smrti, tak by to vzdali jen, co by uslyšeli ten název." tomu se museli všeci zasmát.
To k nim ale přiběhl Malcolm a divil se, čemu se smějí.
"Kde si byl?" zeptala se Lucrecia.
"Skočil jsem si ještě do knihovny pro tuto knížku." A ukázal jim její název.
"Černá magie. Tuhle jsem ještě nečetla. Půjčíš mi ji pak, že jo?" Lucrecii knihovna pořád překvapovala. Od prvního ročníku jí výhradně zajímali knížky o černé magii, přečetla jich už spoustu, ale pořád se tam dali najít nové a nové.
"Vidíš Raymonde, černá magie je mnohem zajímavější než lektvary. Ta kniha mě taky zajímá. To si budem večer číst všichni společně, co ty na to kotě?" obrátil se Draco na Lucrecii.
"Kdyby tam nebylo to kotě, tak bych s tím souhlasila."
" Koukněte, kdo je před námi." přerušila jejich laškování Pansy a pokynula hlavou na druhou stranu chodby.
"No konečně nějaké pobavení," řekla nadšeně Raymond.
Na druhé straně chodby postávala Potterova skupinka, která se zrovna něčemu hlasitě smála. Lucrecia hned zahlédla svoji sestru, která seděla na parapetě okna a zasněně se dívala na Pottera a dokonce se i zapomněla smát se vtipu, který zrovna asi řekl.
"Jdeme na ně?" zeptala se nedočkavě Pansy a tázavě pohlédla na Draca, který vždycky rozdílel příkazy. On ale místo odpovědi vykročil směrem k Potterovi.
"Draco, já bych to radši neriskovala." Chytla ho za ruku Lucrecia, aby se zastavil.
"Ale Lucrecie dneska sme si ještě neužili."
" Ale chybí nám Timothy. A Grabe s Goylem snad ani neumějí kouzlit a Pansy taky za nic nestojí." Nevěděla proč, ale nechtělo se jí pouštět zbytečně do roztržky.
"Ale vždyť koukni, oni tam taky nejsou všichni. Je jich jen pět. Krásko, čeho se bojíš?"
"Tak jo, jen mám takové divné tušení." Draco se na ni ještě krátce podíval a pak vyrazil směrem ke skupince.
"Copak Pottere, zase jsi vymyslel další svůj oslňující vtip?" promluvil na něho Draco, když už byli v půlce cesty k Pottrově skupince. Celá partička se prudce otočila a pohotově sáhla pro hůlky.
"Co chceš Malfoy?" nedal se hned Harry zastrašit.
"Jen si poslechnout ten vtip. Ale podle toho, co jsem už od tebe slyšel, tak fakt nechápu, jak něčemu takovému se někdo může smát."
"No tomu se přece můžou smát jen stejní tupci jako Potter." Přidala se k Dracovi Lucrecia a stoupla si vedle něho.
Oba dva současně vytáhli hůlky a o vteřinu později je vytáhli i jejich přátele, kteří stáli za něma. Nikdo z nich ale nezaútočil, čekali až co udělá Potterova skupinka.
Ti chvilku také počkali a nenápadně jim Harry předal znamení a všichni zaútočili ve stejnou chvíli.Zmijozelští je ale bez nejmenšího problému odrazili a pak se také pustili do boje. Na Lucrecii s Dracem byl nádherný pohled, byly tak sehraní a vše odráželi bez jakékoli námahy a ještě stíhali posílat další protikouzla a kontrolovat jeden druhého, aby se mi náhodou něco nestalo.
Měli přavahu a tak snadně vítězili. Lucrecia se už začala usmívat. Tyhle každodenní roztržky milovala, hlavně při tom ráda pozorovala Draca. Obdivovala ho, jak úžasně umí bojovat a ještě sem tam jí postat oslňující úsměv. A dneska se jejich pohledy setkávaly více než jindy, protože to vážně byla pro ně prkotina. Sem tam se Draco natáhl přes ni, aby odrazil kouzlo, které na ní někdo poslal.
Draco se zrovna také rozesmál, ale v tom vedle něho spadl Raymond.
Nemohl to pochopit, vždyť nikoho neviděl, že by na něho vyslal kouzlo.
To už ale Lucrecia zaječela a prudce se otočila a Draco spatřil, že i Pansy už leží na podlaze a ucítil kouzlo, které těsně kolem něho proletělo, a s hrůzou si uvědomil, že to musel vyslat někdo, kdo stojí za ním.
Rychle se otočil a uviděl zbytek Potterovi skupinky, která asi zrovna přišla. Otočil se nazpátek k Potterovi a přitiskl svoje záda k Lucreciním. Věděl, že z tohohle se jen tak nedostanou. Raymond a Pansy byly zasaženi kouzlem a Grabem s Goylem se někam vytratili, takže tu zbyli jen oni dva proti celé Pottrovic partičce, proti osmi lidem.
Oba dva stáli k sobě zády a každý bojoval s jednou půlkou jejich nepřítel. Nebál se ani tak o sebe jako o Lucrecii. Ona ho odrazovala od toho, ale on si postavil hlavu a tím ji vystavil nebezpečí. Nehodlal se jen tak ale vzdát, to Malfoyové nedělají. Z jeho soustředění, které věnoval salvě kouzel, ho vyrušil jekot na druhé straně, nemohl si ale dovolit se otočit.
Cítil jak Lucrecie ztuhla a pak se hlasitě rozesmála a otočila se k němu a teď už mu po boku se postavila jeho nepřátelům.
Vrhl na ní jeden krátký pohled, který mu oplatila a který říkal: "Máme to vyhraný." To mu dodalo tolik energie, že stačilo jedno kouzlo a omráčil Harryho a vzápětí vedle něho ležela i Julie a Hallová. Lucrecia se stejně šikovně vypořádala s Hermionou a Ginny.
Když už všichni jeho nepřátelé leželi na zemi a vítězství měl v kapse, tak se otočil a to co uviděl ho ohromilo. Na kupě tam leželi Weasly, Johnson a Lopez očividně zmlácení a nad nimi stáli Grabe s Goylem a oba ještě se zaťatými pěstmi a jejich hůlky leželi pořádný kus od nich. Rozesmál se, za tuto podívanou by dal snad všechno.
Lucrecie hned ale přeběhla k Raymondovi a klekla si vedle něho.
On se začal pomalu probouzet.
"Raymonde, není ti něco? Jsi v pořádku?" ptala se ho starostlivě.
" Vyhráli sme?" zeptal se místo odpovědi.
Lucrecie přikývla a ukázala na hromadu těl. A to se už oba začali smát.
A za chvíli se probudila i Pansy, která jen nechápavě hleděla.
Když se všichni ubezpečili, že jsou v pořádku, rychle se vydali pryč, dřív než na to přijde nějaký z profesorů.

"Julie! Julie probuď se."
Volaná dívka pomalu otevřela oči. Nejdřív viděla jen rozmazané šmouhy, které se ale postupně začaly rýsovat v Harryho, který se nad ní skláněl.
Když Harry zpozoroval, že se konečně probouzí, zhluboka si oddechl a radostí, že jí nic není, jí popadl do náruče.
"Harry, nech toho. Oni by mi přece nic nebyly schopní udělat." Klidnila ho Julie, protože se bála, že by ji mohl umačkat.
"U Draca a Lucrecie si nejsem s ničím jistý. A ty ses pořád neprobouzela, i když všichni už byly v pořádku." řekl a trochu se od ní odtáhl, aby se jí mohl podívat do očí.
Chvíli si vyměňovali pohledy, až Julie to nemohla vydržet a tak sklonila hlavu. Harry se na ni ještě chvíli díval a pak si stoupl a podal jí ruku, aby jí pomohl.
"Ostatní jsou už na ošetřovně." oznámil jakoby mimochodem.
"Cože na ošetřovně? Co se jim stalo?" Julien se doopravdy vystrašila.
Vždycky jejich přestřelky skončí jen pár omráčením, ale ničím vážným, to by si ani zmijozelští nedovolily.
"Grab s Goylem si asi konečně připustili, že nejsou kouzelníci a tak zahodili hůlky a vrhli se na ně pěstmi." Harry se začal křenit.
"To musela být podívaná."
To už to Harry nevydržel a začal se smát na plno.

Draco a Hermiona-between

13. února 2010 v 17:59
Draco si musí vybrat. Hermiona nebo se stát smrtijedem?
Co si nakonec zvolí?
A bude šťastný?