Srpen 2010

6. kapitola - Bratrova přítelkyně

31. srpna 2010 v 16:57 Bratrova přítelkyně
V rekordním čase přidávám novou kapitolu. Normálně by si ještě nějaký ten týden počkala, ale protože v předešlé kapitole byla taková dávka komentářů, tak jsem nemohla dělat nic jiného, než ji sem dat už teď. Doufám, že se vám bude líbit a že vás nezklamu. Já vím, že byste si přáli, aby se konečně něco už stalo, abychom se posunuly, ale na to já nejsem, já si právě takovýchto kapitol, kde se nic neděje, moc užívám.

jhgf




5. kapitola - Bratrova přítelkyně

27. srpna 2010 v 15:24 Bratrova přítelkyně
Takže jak jsem slíbila, tak přidávám i další kapitolu k Bratrově přítelkyni. Zase vám moc chci poděkovat za tu kupu komentářů k přecházející kapitole  a doufám, že u této to bude stejné, protože 6.kapitolu už napsanou mám, takže záleží jen na vás, kdy ji přidám.

frgt





19. kapitola - Časová smyčka

25. srpna 2010 v 22:07 Časová smyčka
Sice jsem vám slíbila, že hned jak se vrátím z Turecka tak přidám novou kapitolu a teď už jsem týden doma a teprve přidávám. Ale já jsem se vážně snažila. Tuto kapitolu jsem už napsala v Turecku, jenže pak jsem na ní vylila koktail a v závěru při jedné menší nehodě mi ji spláchla vlna. Zapeklitá kapitola.
No a teď jsem jaksi neměla chuť jí psát dvakrát, ale co bych pro vás neudělala.
Hlavně mě hrozně moc potěšil počet komentářů, který byl ohromný. Tak vám moc děkuji a doufám, že i tentokrát bude ten počet velký, protože se mi jaksi do další kapitoly nechce, ale když bude hodně komentářů tak se zase přemůžu.


toja



Maya

25. srpna 2010 v 20:51
Představuji vám své další nové SB.
Za toto spřátelení jsem moc ráda, protože její psaní mě dokáže vtáhnout do děje. U ní jde hned na první pohled poznat, že má talent. Už se moc těším, až si přečtu uplně vše co napsala.
A taky mě děsně baví číst si její komentáře.


Jak zkazit hodného chlapce

23. srpna 2010 v 18:25 Harry Potter
Postavy: Vivien Potterová, Sirius Black, James Potter, pan a paní Potterovi
Moje uplně první povídka s Poberty. Myslela jsem si, že o nich nikdy nebudu psát a už tu máme jednorázovku. Nebudu vám vykládat, kde jsem vzala inspiraci, ale někomu za to dlužím. Je to moje verze jak se Sirius Black stal Siriusem Blackem. Doufám, že se vám bude líbit.


"Všechno nejlepší sestřičko." Napřáhl James ruku k Vivien. Ta ji s úsměvem přijala a nechala se od něho políbit.
"To je krásná kytice." Zaradovala se Vivien, když jí James předal tvůj dárek.
Pak James odstoupil, aby nechal místo pro další gratulanty.
"Tak Vivien." Usmál se na ní Sirius. "Všechno nejlepší, hodně zdraví a ať si pořád stejně takto krásná. A tady máš ke svým osmnáctinám ode mě také květiny." Řekl jí Sirius a podal jí další kytici.
"Jé tulipány." Vykřikla Vivien. Byly to její nejoblíbenější květiny. Nechtěla ale aby to Jamesovi přišlo líto a tak dala Siriuosovi polibek na tvář a šla se posadit ke stolu na němž stál velký dort.
"Tak Vivien, sfoukni všechny svíčky a přej si při tom něco." Poradila ji paní Potterová.
U stolu nastalo napjaté ticho. Vivien zavřela oči, v hlavě si zformulovala svoje přání, pořádně se nadechla a naráz sfoukla všechny svíce.
Paní Potterová s panem Potter začali radostně tleskat.
"Co sis přála?" vyzvídal na ní její mladší bráška.
"Jamesi, přání se nesmí říkat, jinak se nesplní." Napomenula ho paní Potterová.
"Stejně sis přála nějakého kluka." Ozval se Sirius.
Vivien po něm hodila vražedným pohledem. Nikdy by nepřiznala, že není zas tak daleko od pravdy.
"Není co se ti divit. Naposledy jsi s nějakým chodila, když jsi byla ještě v Bradavicích." Dál si ji dobíral Sirius. "Což je už nějaká doba." Dodal ještě
"No co, ty jsi ještě žádnou holku ani nepolíbil." Bránila se Vivien.
"Ale to je něco jiného, mě je teprve patnáct. Mám to všechno ještě před sebou." Obhajoval se Sirius.
Vivien se jen usmála, protože moc dobře věděla, že Siriuse holky zatím nezačali zajímat.
Všichni už dojedli dort a tak vstala a uklidila ze stolu špinavé talíře.
Sirius seděl rozvalený na židli a pozoroval ji.
Ona byla jeho tajná touha, každou noc se mu o ní zdály nemravné sny. Ještě nikdy nepotkal krásnější a přitažlivější dívku.
Vivien se natáhla a vzala i Siriusův talíř, přitom se vlasy otřela o jeho obličej. Sirius nasál vůni šeříku, která ji obklopovala.
Protože jí spadlo pár pramínků do obličeje, pohodila hlavou. Sirius málem zasténal, když pozoroval jak se na jejích tmavých vlasech odráží sluneční paprsky.
Vivien se vydala do kuchyně a Sirius ji doprovázel pohledem.
Nechápal jak si někdo může myslet, že by se mohl zajímat o nějakou holku z jeho ročníku, když tu každý den chodí kolem této dokonalé krásky. A ta její postava. Pěkně hubená, ale na těch správných místech zaoblená.
Tolik večerů strávil pozorováním jí a nějakého jejího chlapce. Díval se na jejich polibky, dotyky a šeptání do ouška. A sám sebe si představoval na jeho místě. Ale on by to zvládl mnohem lépe, byl by lepší než všichni její kluci dohromady.
Vivien už odešla do svého pokoje a James se taky někam vytratil. Sirius se proto rozhodl, že zajde za Vivien. Tak rád si s ní povídá, má tak krásný hlas, vysoký ale ne pisklavý. A její smích zní jako andělské zvonky.
Otevřel dveře do jejího pokoje a vážně tam byla. Ležela na posteli a četla si knihu.
"Můžu?" zeptal se. Vivien přikývla a tak vstoupil do pokoje a sedl si na zem pod okno.
Tento pokoj měl z celého domu nejraději. Bylo tu až neuvěřitelné teplo, protože Vivien byla zimomřivá. A byl celý osvětlen velkým oknem, na rozdíl od Jamesova, kde bylo jen malé okénko a ještě pořád zadělané nějakým harampádím. A hlavně vonělo to tu po šeříku.
Vivien zaklapla knížku a přisedla si naproti Siriusovi.
"Tak o čem si dnes budeme povídat?" zeptala se ho jako obvykle.
"Třeba, co teď budeš chtít dělat. Dokončila jsi už školy a co teď?" navrhl Sirius téma.
Vivien se usmála. Vždycky byla ráda, když někoho zajímala, když ji někdo poslouchal.
"Nevím, ještě jsem o tom moc nepřemýšlela. Ale asi bych se chtěla přidat do Fénixova řádu." Svěřila se mu nad čím od rozhovoru s Brumbálem tak urputně přemýšlela.
"Tam chceme taky, já a James."
"To jsem mohla tušit." Usmála se Vivien, nad jejich nadáním neustále nasazovat krk. "Doufám, že do té doby Ty-víš-koho dostaneme."
"Proč?" nechápal Sirius.
"Protože jinak vy celý řád převrátíte vzhůru nohama."
"To bychom teda neudělali." Rozesmál se Sirius, protože věděl, že má úplnou pravdu.
"Ty se ale nehodíš na boj s Ty-víš-kým." Řekl jí Sirius, když pozoroval její sladké rty.
"Proč?"
"Jsi na to moc jemná, něžná." Vysvětlil jí.
Vivien se rozesmála.
"Moc hezká." Dořekl.
Vivien v jeho tóně hlasu něco zaujalo, ten tón už slyšela párkrát od jiných kluků.
Sirius se najednou naklonil a políbil ji. Nebyl to ale ten vášnivý polibek, o kterém snil. Vivien se moc rychle odtrhla.
"Co…Co to děláš?" zeptala se ho nechápavě.
"Políbil jsem tě." Řekl jí jen tak.
"Ale proč?"
"Vždyť jsi dneska sama říkala, že jsem ještě žádnou holku ani nepolíbil, tak teď už ano. A tu nejkrásnější ze všech." Vysvětlil jí.
Vivien se od něho odtáhla. "Ale Siriusi, snad sis nemyslel, že my dva dohromady.." začala zmateně ukazoval na něho a pak zas na sebe.
"A proč ne?Já nechci žádnou jinou dívku, než tebe."
"Ale Siriusi, vždyť jsi o tři roky mladší než já." Řekla mu a dala důraz na to tři.
"A to vadí?" nechápal.
"Ano to vadí." Vivien se postavila. "Nemáš žádné zkušenosti a já naproti tobě jich mám spoustu. To nejde dohromady." Řekla mu a odešla z pokoje.
Sirius ještě drahnou chvíli zůstal seděl na místě a nasával tu vůni šeříku.
Tak jí vadí, že nemá žádné zkušenosti? Ale neřekla nic o tom, že by se jí nelíbil. Takže u ní má pořád šanci. Jen stačí nabral ty zkušenosti, což nebude žádný problém. Začne hned jak se vrátí do Bradavic a pak až bude dostatečně zkušený, vrátí se ke své milované Vivien.


7. kapitola - Vina

22. srpna 2010 v 15:27 Vina
Velice se omlouvám, že tuto povídku přidávám tak nepravidelně. Moc dobře vím, že tím přicházím o čtenáře, ale jinak mi to u Viny nejde. I když mám často předepsanou kapitolu, tak se mi ji nechce přidávat. Nedokážu vysvětlit proč to.



Její život pokračoval dál. Škola se postupně vzpamatovala z pohromy, takže začalo obvyklé vyučování.
Venku se mezitím krajina proměnila v bílou a mrazivou peřinu. Michal se jí snažil dělat vše co jí na očích viděl. A s Danielem si jako před tím prohodila pár slov jenže o to více pohledů.
Ale večer, když se zhasla všechna světla, po tvářích se jí začaly tvořit potůčky slz, které nedokázala zastavit.

Byl poslední den před vánočními prázdninami a jeden z nejmrazivějších dnů. Dora stála zachumlaná do bundy na zastávce a čekala, až přijedete autobus, aby se tam mohla aspoň trochu ohřát.
Za chvíli se vedle ní postavil Daniel. Taky mu stejně jako jí dneska končila pozdě škola, takže to vypadalo, že pojedou jen oni dva.
Autobus měl už čtvrt hodiny zpoždění, což v těchto dnech bylo celkem normální. Všude se tvořily nečekané závěje.
Bylo už celkem pozdě a začalo se stmívat, až se kolem nich rožla všechna veřejná osvětlení.
"Já myslím, že jsem už přimrzl." Ozval se Daniel.
"Pravda, z tohohle budu určitě nemocná." Přidala se k němu Dora.
"Jo a zrovna na prázdniny." Řekl a přitom ze sebe oklepal sníh, který ale všechen přistál na Doře.
"Hele, co to děláš?" Zlobila se.
Daniel se ale začal smát.
"Vypadáš teď jako zasněžený stromeček." Posmíval se jí.
"Fakt vtipné. Vždyť to teď mám úplně všude." Vzala sníh z lavičky, na které dřív spolu seděli a hodila ho po něm. Daniel to nečekal a tak se rána dobře povedla.
On toho samozřejmě hned využil, takže za chvilku z nich obou byly jen bílé koule.
"Hej vy dva." Zařval na ně někdo.
Byl to řidič nějakého autobusu.
"Čekáte tady na ten zpožděný autobus?" zeptal se jich, když k nim došel.
"Jo." Odpověděl mu Daniel a zase nasadil svoji ledovou masku.
"Tak ten už nepřijede, někde se naboural."
"Tak to je super. A jak se teď dostaneme domů, vždyť je už osm." Nebyl z toho Daniel zrovna nadšený.
"Můžete jen se mnou. Jedu tím směrem zavést autobus, tak vás můžu vzít."
Oba souhlasily a tak za chvilku byly v teple autobusu. Mokré bundy si odložily, aby aspoň trochu uschly. Tentokrát se Daniel snažil, aby na Doru nespadla ani jedna vločka.
"Jak to děláš, že jsi celá od sněhu?" usmál se na ni. Nahnul se ke ní a opatrně z ní oklepával sníh. Na to, že si rád udržoval svůj osobní prostor prázdný, si ho teď sám porušil.
Když po cestě, která normálně trvá hodinu, ale za dnešních silničních podmínek se protáhla na dvě, vystoupili z autobusu do krutého mrazu, vydali se spolu nocí ztichlými ulicemi.
Tenkrát ji šel poprvé doprovodit až domů, protože si uvědomoval, že jejich město nepatří zrovna mezi ty nejbezpečnější a co teprve v deset hodin večer.
Přesto, že Dora promrzla až na kost, zhodnotila tento den jako jeden ze svých nejlepších. Dokonce večer i s úsměvem usínala.
To ale ještě nevěděla, že pro jednoho z nich zítra nastane jeho nejčernější den v životě.


Piece, Guenon, Craze

21. srpna 2010 v 16:55
Mám tu staronové spřátelení. Staré je pro dvě autorky, které už znám a jejich povídky jsem si zamilovala. Další autorku ještě neznám, ale to brzo změním a přečtu si něco. Vím totiž že to, co se ocitne na jejich blogu je vždy kvalitní a nikdy to nezklame.
Tento blog bych vám tedy chtěla určitě doporučit, protože jejich povídky mají velmi originální náměty, které jinde nenajdete a tak by byla škoda se o to připravit.


Poslední polibek

4. srpna 2010 v 17:56 Harry Potter
Postavy: Hermiona, Harry, Ron, Draco a další
Pár: Hermiona/Draco
Kurzívou jsou napsané vzpomínky.



Další smrtijed hodil Hermionu s odporem na zem. Ta se jen nešťastně podívala na své dva nejlepší kamarády, kteří klečeli vedle ní.
Voldemortovi se na tváři roztáhl nepřirozený úsměv. "Tentokrát mám z vás radost, moji věrní." Obrátil se na smrtijedy, kteří stály v kruhu kolem zajatců. "Přinesli jsme mi rovnou všechny tři. Za to budete náležitě odměněni."
Přistoupil blíž k trojici přátel.
"Pottera si necháme na konec, abychom se přesvědčili o jeho opěvovaných schopnostech."
Harry se nechtěně zatřásl strachy. Věděl, že nemá žádnou šanci. Mají proti sobě velkou přesilu, jsou spoutaní a bez hůlek. Jak by se mohli všichni tři zachránit? A taky si musel připustit, že není lepší kouzelník než Voldemort. Doteď ho před smrtí vždy zachránila jen náhoda. Na tu ale nemůže spoléhat vždy.
"Ale nejdřív, než je všechny zabijeme, se trochu pobavíme." Řekl ještě Voldemort a podíval se na Hermionu. Ta zvedla hlavu a zpříma se mu podívala do očí. Jestli teď má umřít tak s hrdostí. Voldemort se ušklíbl, odvrátil se od ní a za hábit vytáhl Rona a hodil ho před smrtijedy. Ron zůstal ležet na zemi a čekal to nejhorší. Hermiona a Harry se k sobě ještě víc přimkli.
"Bellatrix!" zvolala Voldemort. Bella okamžitě vystoupila z kruhu.
"Toto jsem ti slíbil." Ukázal jí Voldemort na krčícího se Rona.
Bellatrix zazářily v očích jiskřičky, postavila se před Rona a namířila na něj hůlkou.
"Dívej se na mě!" zařvala na něho. Ron se sice celý třásl, ale přesto zvedl hlavu a podíval se jí do očí.
"Tak je to lepší." Ušklíbla se a pak na něho seslala Cruciatus.
Hermiona si musela zacpat uši. Nesnesla poslouchat ten bolestný křik a do toho šílený smích Bellatrix. Po tvářích se jí začaly koulet slzy. Uvědomila si, že za chvíli už budou všichni tři mrtví. Ale ona ještě nechtěla umřít, ještě je moc mladá. Má celý život před sebou.
Najednou Ronovo sténání utichlo. Hermioně se zastavilo srdce úzkostí, protože se obávala, že je Ron mrtví.
Bellatrix přešla k Ronovu tělu a naklonila se nad něj.
"Nevydržel to. Omdlel." Vysvětlila
posměšně situaci. Pak do Rona několikrát kopla, než se probral.
Voldemort jí ale zastavil, než znovu na něho namířila hůlkou.
"Teď ho na chvilku nech, jinak bys ho hned zabila." Řekl jí.
Ron, když viděl, že to má za sebou, odplazil se za Harrym a Herminou a za sebou nechával krvavou cestičku.
"Bellatrix, podej nám tu mudlovskou šmejtku." Přikázal jí její pán. Bellatrix vzala Hermionu za vlasy a dotáhla jí doprostřed kruhu smrtijedů, pak se zařadila zase na svoje místo.
"Draco!" vykřikl Voldemort tentokrát jiné jméno.
"Ano?" ozvalo se bázlivě od bledého chlapce.
"Pojď sem k nám." Vyzval ho Voldemort.
Draco nejistě vykročil a postavil se před Hermionu, pak se podíval na Voldemorta.
"Taky nám předveď, co dokážeš." Zúžil Voldemort svoje krvavé oči. "Zabij ji." Zasyčel.
Dracovi oči se rozšířily hrůzou. Nejistě šáhl do hábitu a vytáhl hůlku. Podíval se na Hermionu, ta ale měla hlavu skloněnou k zemi a čekala na jeho ortel.
Draco na ni namířil třesoucí se rukou ve které svíral hůlku.
Hermiona zvedla hlavu a podívala se na něho uslzenýma očima. Dracovi se ruka s hůlkou rozklepala ještě víc.

21. kapitola - Dvě cesty osudu

3. srpna 2010 v 20:55 Dvě cesty osudu
Takže protože jste mě u minulé kapitoly také potěšily s komentářemi, tak vám přidávám další kapitolu. A abych se přiznala, tak téhle povídky mám už plny zuby. Sice mi nedělá problém ji psát, ale už mě dlouho otravuje. No, ale už se to taky bude pomalu blížit do finále. Vůbec si ale netroufnu odhadnout, kolik kapitol ještě zbývá, to bude asi záležet na tom, jestli si ji aspoň trochu oblíbím.
A zase bych chtěla upozornit na to pravidlo s dostatkem komentářů.


Julie vstoupila ráno do Velké síně a chtěla zamířit ke svému kolejnímu stolu, jenže si všimla, že na ni Harry mává, proto se vydala k němu.
"Přisedni si k nám." řekl jí Harry, když k nim přišla. Julie si tedy sedla vedle něho a nabrala si plnou misku.
"Nevypadáš zrovna moc vyspale." pověděla jí Hermiona, která si ji pozorně prohlížela.
"A ty bys spala, kdyby ses dozvěděla, že se z tvé jediné sestry stal smrtijed?" zeptala se Julie.
Všichni se instinktivně podívali na zmijozelský stůl. Lucrecie a Draco už zde byli taky a stejně jako Julie nevypadali, že by se moc vyspali.
"Třeba ne." ozval se Ron. "Třeba z ní ještě není smrtijedka."
"Ale byla včera na tom plese." ohradila se Julie.
Ron pokrčil rameny a dál se věnoval své snídani
Hermiona pozdvihla nechápavě obočí. "Rone, už jsme ti říkali, že na ten ples neměl nikdo, kdo není smrtijed přístup."
"Já jsem jen chtěl říct, že to nemůžeš vědět jistě, dokud neuvidíš její znamení zla." vysvětlil jí Ron.
Hermiona rozhodně zavrtěla hlavou.
"Ron má pravdu. Nesmíš se vzdávat poslední naděje."
Harry otočil na Julii. "Sice je velmi pravděpodobné, že se jí už stala, ale.."
Harry ale nestačil domluvit, protože ho rozhořčeně přerušila Hermiona. "Velmi pravděpodobné? To snad nemyslíš vážně. Nedávej jí liché naděje. Bude lepší, když se s tím vyrovná dřív než pozdě."
"Hermiono ale.." snažil se Harry ujmout slova, ale Hermiona ho nenechala.
"Ne Harry. Ona je smrtijedkou stejně jako Malfoy. Na tom, že je Malfoy smrtijedem se nikdo z vás nepozastavuje, všichni jsme to tušili. Tak proč se tak divíte, že jí stala i Lucrecie?"
"Hermiona má pravdu." ozvala se Julie a pohlédla znovu ke zmijozelskému stolu.
Hermiona byla ráda, že aspoň někdo taky má zdravý rozum.
"Teď je spíš otázkou, co s tím budeme dělat, než jestli jí vážně je." pokračovala Hermiona a pohlédla rozhodně Harrymu do očí.
"Myslím, že bych s ní měla promluvit." špitla Julie.
Všichni se ještě jednou podívali na Lucrecii a Draca, kteří se zrovna něčemu vesele smáli.


18. kapitola - Časová smyčka

2. srpna 2010 v 18:53 Časová smyčka
Chtěla jsem tuto kapitolu přidat až za pár dní, ale protože vy se tak činíte v komentování a proto že ji mám už delší dobu napsanou a hlavně proto, že se nemůžu dočkat, ale taky proto, že už v pátek jedu pryč a delší dobu tu nebudu a nevím kolik ještě tento týden budu mít času, tak ji přidávám už teď.
Doufám, že si ji náramně užijete a napíšete mi svůj názor.
Samozřejmě že zase platí, že pokud nebude dost komentářů, další kapitolu nenapíšu.

sdd


Draco/Hermiona - i promise to be good

2. srpna 2010 v 13:44
Draco a Hermiona a láska od prvního pohledu.

 PS: Tuhle písničku já mám hrozně moc ráda, i když jen její první půlku. A v tomhle videu je zrovna jen její první půlka, tada presněji její čtvrtka.



4. kapitola - Bratrova přítelkyně

1. srpna 2010 v 17:01 Bratrova přítelkyně
Trochu mě opustila múza, pak se na chvíli stavila a z ní vznikla tato kapitola.A všimněte si, že je na moje poměry celkem dlouhá. A moc děkuji za komentáře, které mi dávají velmi často nové inspirace.
Sice teď budu mít konečně volný týden, takže bych měla mít relativně času, ale znáte to. A pak ještě jedem na dovolenou, takže nevím jak to bude s další kapitolou. Ale vy si kdyštak počkáte.
A zase bych po vás chtěla co nejvíc komentářů, abych další kapitolu vůbec přidala.

adsf