Říjen 2010

24. kapitola - Časová smyčka

14. října 2010 v 17:01 Časová smyčka
Po této kapitole následuje už jen epilog. Takže doufám, že ji náležitě užijete a budete se těšit na poslední část.



25. kapitola - Dvě cesty osudu

9. října 2010 v 17:39 Dvě cesty osudu
Chtěla bych upozornit, že Sirius ještě pořád žije, i když má být už dávno po smrti.
A nebojte, na Lucrecii jsem nezapoměla. O ní bude celá přístí kapitola.
Mám už předepsanou další kapitolu k Časové smyčce i Bratrově přítelkyni, takže teď jen nevím, kterou mám přidat dřív.



Básník

8. října 2010 v 15:25 Vlastní tvorba
Teď jsem vytvořila něco naprosto jiného než do teď. Tímto vám vlastně představuji i období, která já nejvíc obdivuju z uměleckého hlediska. Je to impresionismum. Určitě jste někdy viděli impresionistický obraz, je na první pohled rozpoznatelný od ostatní a je neuvěřitelně krásný. Stejně tak hudba, jejíž ukázku jsem vám dala k této jednorázovce..je od Debussyho - Faunovo odpoledne. A samozřejmě básně, které jsou také velmi typické a nádherné. Ukázku takové máte v textu níže. Jsou od Paula Verlaina, který z počátku psal krásně, než se nechal nakazit Rimbaudem a expresionismem a spadl do prokletých básníku. (tohle je jen můj názor, který se liší od veřejného názoru)
A i když podle všeho bych měla mít blíž k expresionismu a jeho pochmurnému chápáni světa, tak více obdivuji tento směr.




Jako vzrušení plné dechů,
jak tíha milostného dechu
je chvění, o němž listoví
pod doteky lehkého vánku
v pochmurném lesním svatostánku
ptačí sbor stínům vypráví.
(Paul Verlaine)

Říká se, že jsou to nejlepší léta,
ale mě se zdají jako roky zbytečného utrpení
a hledání sama sebe.
Proč se nemůžeme narodit s tím,
abychom věděli kdo jsme?
Proč si musíme dokola klást otázky
a nedostávat na ně odpovědi?
Láska je ta největší kouzelnice,
která přináší štěstí,
zlost,
smutek,
nenávist
a radost.
Mojí láskou jsou básně.
Vyvolávají ve mně všechny tyto pocity.
Otevřu knihu a propadnu se do moře snění
Z celého srdce toužím se setkal s autory těch krásných slov.
Doopravdy někdy existoval takový člověk,
který dokázal přemýšlet o světě,
o lásce,
životě?

To svěží něžné šepotání,
které svým šumotem nás mámí
jako neslyšný vzdech,
tiší i trávu roztančenou…
Řekl bys, že snad pod hladinou
si s oblázky pohrává břeh.
(Paul Verlaine)

A proč já nemám právo se s ním setkat?
Budu vykřikovat jejich skvostná jména
a s každým přichází utrpení a deprese.
Copak ani jeden básník nemohl být šťastný?

Zní nářek v srdci mém
jak déšť, když městem šumí.
Proč ve snu unylém
dlí bolest v srdci mém?
(Paul Verlaine)

Přisedneš si ke mně.
Chytneš moji dlaň do svých rukou
a donutíš mě zvednou obličej k pravdě vstříc.
Z tvých očích nebeských kanou slzy,
ale moje vlastní utíráš.
Takový je už život.
Snažíš se mě pomoct,
ale sám sebe tím zatrácíš.

Ó, sladká tího deště,
jenž na zem dopadáš!
Zhoj v srdci žal můj ještě,
ó, sladká tího deště!
(Paul Verlaine)

Připíjíš mi na zdraví,
ale nic dobrého mi nepřeješ.
Chytneš moji ruku a přiložíš si ji k srdci,
abych sama mohla zachytit pravdu skrytou.
Já ji uhýbán, nechci ji vědět, nechci přijít o iluzi.
Říkáš, že jsem jak sluneční paprsek vstřelený k nim na zem.
Říkáš, že jsem tvůj sen.
Možná, že jsem to už našla,
možná, že jsem našla svého básníka.
Jsi jím ty,
můj živote.

Pláče a nezná cíl
to srdce, jež se děsí.
Nikdo je nezradil?
Je smutné, nezná cíl.
(Paul Verlaine)

Nel-ly

7. října 2010 v 19:04
Takže vám představuji další spřátelený blog, který určitě většina z vás už zná a já ji navštěvuji už pěkně dlouho.
Autorky tohoto blogu si velmi vážím a obdivuji každou její povídku.
A můžu prohlásit, že jsem zamilovaná do všech jejích postav, protože je má naprosto perfektní.


23.kapitola - Časová smyčka

4. října 2010 v 17:39 Časová smyčka
Ach ne, já tuhle povídku ještě nechci skončit. Já ji mám tak moc ráda. Zbývají už jenom dvě kapitoly do konce. Co já si bez ní počnu.
Hlavně se nijak nedivte Voldemortovi. Nezapomentě, že je to ještě obyčejný puberťák a jeho schopnosti a povaha se teprve vyvíjejí. Kdo ví, jak by se ve stejné situaci zachoval za padesát let, ale dnes se zachová takto.

sfgokjm