28.kapitola - Dvě cesty osudu

29. prosince 2010 v 10:14 |  Dvě cesty osudu








Když se ráno Julie probudila, necítila se o nic šťastnější. Celý polštář měla promáčený od slz a oči napuchlé. Ale na tom ji krapet nezáleželo. Největší bolest ji způsobovala ta prázdná díra v srdci, kde ještě před dnem byla její rodina, ale dnes už to místo nemělo žádného majitele.
Julie se cítila na světě tak samotná, i když věděla, že má skvělé přátele a milujícího přítele, ale ti ji nikdy nemohou nahradit rodiče.
Nejtěžší se bude vyrovnat s tím, že je už nikde neuvidí, už si s nimi nikdy nepromluví, už je nikdy neobejme. Všechno by dala za to, aby se s nimi mohla alespoň naposledy rozloučit.
Julie se trochu nadzvedla na polštáři, aby se mohla podívat na hodiny a s hrůzou zjistila, že za chvíli bude poledne. Takhle dlouho snad ještě nikdy nespala. Byla zastáncem názoru, že ranní ptáče dál doskáče. Rychle se proto vyhrabala z peřin, oblékla na sebe župan a sešla dolů mezi ostatní.
Harryho potkala hned pod schody. "No konečně, že jsi taky vstala. Už jsem se na tebe chtěl jít podívat." Usmál se na ni a políbil ji.
"Já jsem včera dlouho nemohla usnout." Snažila se Julie obhájit.
"To je jedno." Mávl Harry rukou. "Ale už pár hodin tu na tebe někdo čeká." řekl a nenápadně po ní pokukoval.
Julie se zatvářila nechápavě. Kdo by jí co mohl chtít. Asi jí přišel někdo vyjádřit soustrast.
"A kdo?" zeptala se.
"Však sama uvidíš." Pochybovačně se na ni usmál Harry. "Čeká v knihovně. Kdyby něco, tak stačí zavolat. Za chvilku ti tam přinesu snídani." říkal Harry a popostrkoval ji dál po chodbě směrem ke knihovně.
"Ale vždyť já jsem jen v županu." Zastavila se Julie. Přece nemůže přivítat návštěvu neoblečená a neumytá.
"Věř mi, že to vadit nebude." Usmál se Harry, naposledy ji políbil na tvář a odešel do kuchyně.
Julie se za ním ještě chvíli nevěřícně dívala. Nechápala, proč jí prostě jednoduše nemůže říct, kdo tam čeká a místo toho ji musí takto trápit, jako by těch starostí neměla už tak dost.
Chtěla to mít ale co nejrychleji za sebou a tak udělala těch pár zbývajících kroků a vzala za kliku do knihovny.
Zády k ní stála dívka v uplých černých šatech s červenou krajkou na okrajích a kolem úzkého pasu. Vlasy měla svázané do složitého drdolu, z kterého jí ale už vypadávalo několik dlouhých vln a který měla obvázaný černou stužkou.
Tato dívka vypadala značně nepatřičně v zatuchlé knihovně. Hodila by se spíš do skvostné a smuteční síně jako další ozdoba.
"Lucrecie" zašeptala Julie.
I když to byl velice tichá šepot srovnatelný s lehkým letním větříkem, Lucrecie přesto svoje jméno uslyšela, jakoby jí to někdo zakřičel do ucha. Pomalu se otočila na svoji sestru. Měla v úmyslu se usmát, ale jaksi jí to nešlo přes rty, nebyly na to přivyklé.
Julie okamžitě změnila svůj názor. Tato dívka se sem hodí jako dělaná. Její červené oči od slz a mokré cestičky na tvářích toho byli důkazem.
Sice Lucrecie na první pohled vypadala perfektně, malfoyovsky, ale když jste se jí podívali hlouběji do očí, spatřili jste její sestru. Její pravé místo bylo u Julie.
"Byla jsem tak hloupá." zašeptala Lucrecie. "Promiň."
Julie už nebyla schopná nic říct. Místo toho překonala těch pár metrů, co ji dělilo od její sestry a vrhla se jí do náruče.
"Už nás nikdy nic nerozdělí, že ne?" ujišťovala se mezi slzami Julie.
"Ne, už ne." zašeptala Lucrecie a ještě pevněji ji objala.

"To se nějak zařídí. Upravíme ti třeba ten pokoj navrchu." Usmála se paní Weasleyová na Lucrecii a už začala rozdávat úkoly obyvatelům domu.
Nakonec byli všichni zaúkolovaní až na tři, kteří zbyli o samotě v kuchyni.
Lucrecie zvedla hlavu a podívala se na Harryho. "Vážně ti nevadí, že tu zůstanu?" zeptala se ho.
"Odešla jsi od smrtijedů a pro takové je místo u nás, ať už jsi něčí sestra nebo nejsi." odpověděl jí Harry a věnoval jí jeden ze svých úsměvů.
"A co Draco?" zeptala opatrně Julie.
Lucreciin výraz hned zesmutněl.
"Nevím, co s ním je. Rozešli jsme se. Už to nebyl ten starý Draco, když se připojil mezi smrtijedy."
"To je mi líto." řekla Julie.
"Mě taky." Smutně se usmála Lucrecie a oči raději zavrtala do stolu, aby nikdo neviděl, že se jí do nich nahrnuly slzy.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Denča Denča | Web | 29. prosince 2010 v 12:10 | Reagovat

krásná apitola :-)

2 Princessa Pee Princessa Pee | Web | 29. prosince 2010 v 12:18 | Reagovat

Krásná kapitolka ale smutná..
Že se zase Draco a Lucrecie usmíří,žejo.. Jináč by to nešlo. Já jim od začátku fandila..
Tak honemdalší kapitolku =)

3 Princessa Pee Princessa Pee | Web | 29. prosince 2010 v 13:58 | Reagovat

Ahojky uz jsem tu zase =)
Alejen s oznamem o zapisu SB u mena blogu =)
Tak semrkni =)

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 29. prosince 2010 v 15:27 | Reagovat

Nádherné... Taky doufám, že se usmíří a taky se (jako vždy) XD těším na další.

5 lucrecia lucrecia | 29. prosince 2010 v 15:41 | Reagovat

[1]: Díky

[2]: Uvidíme jak to dopadne

[4]: Díky

6 Maya Luthrell Maya Luthrell | 30. prosince 2010 v 18:26 | Reagovat

Chudák Lucrecie... Draco jí způsobuje tolik bolesti a ještě ke všemu smrt jejích rodičů. :-(
Jsem ráda, že Julie ji přijala a ani jí za to nenáviděla nebo tak, stejně jako Harry.
DOufám, že už teď bude všechno dobré...musí být :-)

7 Jenny Jenny | Web | 30. prosince 2010 v 22:14 | Reagovat

Jen jsem trochu překvapená(mile překvapená) že jí Julie takto rychle přijala zpět když se postavila na špatnou stranu.
Jsem hrozně zvědavá co bude dál.:)

8 lucrecia lucrecia | 31. prosince 2010 v 11:15 | Reagovat

[6]: Když se něco kazí tak se kazí všechno :D trocha slušněji řečeno. A proto ji nemohla stihnout jen jedna pohroma, ale rovnou víc. Ale snad to ted bude jen lepší a lepší, no já vubec teda nevím :D

[7]: Však to je celá podstata Julie. Všechny má ráda a všem věří, trocha naivita, ale ta k ní prostě patří. A svoli sestru milovat nepřestala, takže se nemůžeš divit, že ji přivítala radostně zpět.

9 chillychilly chillychilly | Web | 31. prosince 2010 v 15:16 | Reagovat

A už jsou obě dvě zase pohromadě. Přeji jim to, akorát je mi líto, že to muselo být za takových okolností, jako je smrt jejich rodičů. Dneska čtu jenom samé smutné věci...
A taky je mi líto Draca, ale snad se tam ještě objeví, co by to bylo, kdyby tam nebyl alespoň jeden hezký aristokratický blonďatý hajzlík, že?
Doufám, že budeš mít hezkého silvestra a přeji šťastný nový rok

10 kami kami | Web | 1. ledna 2011 v 18:30 | Reagovat

Jéj! Už sú zase spolu, to je dobré, to je potreba. :-) Páči sa mi, akým smerom poviedka ide, hádam sa všetko začne vyjasňovať, keď je najhoršie za nami. :-)

11 lucrecia lucrecia | 1. ledna 2011 v 22:13 | Reagovat

[9]:tobě taky šťastný nový rok

[10]: jen doufej, že to nejhorší je vážně za námi

12 S S | 27. srpna 2011 v 19:04 | Reagovat

Ahoj, Vážně dokonale píšeš jsii fakt talent :-)  ale nějak nemůžu najít další kapitoly :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama