10. kapitola - Bratrova přítelkyně

6. července 2011 v 13:50 |  Bratrova přítelkyně
Jak jsem slíbila, tak přidávám další kapitolu. Je to poslední kapitola a po ní následuje už jen epilog. Původně měla takhle povídka dopadnout uplně jinak, ale názory se mění a tak v té několikaměsíční odlevě mě napadl jiný konec, který se pro mě hodí mnohem více.


Hermiona rychle vběhla do svého pokoje a prudce za sebou zavřela dveře, jakoby všechno co se zrovna stalo, chtěla nechat na schodišti a nepustit to dál. Pak už klidněji si sedla na jedinou židli v místnosti za psacím stolem.
Věděla, že by asi měla v této situaci brečet anebo jiným způsobem dát průchod svým emocím. Měla by být zmatená a bát se toho co se stane v příštím okamžiku.
Ale Hermiona byla zcela klidná. Moc dobře věděla, co by teď měla udělat. Nemusela už nad ničím dál přemýšlet. Vždy se dokázala rychle rozhodovat a nikdy se jí nestávalo, že by zvolila tu špatnou cestu.
Zvedla se ze židle a přešla k posteli, zpod které vytáhla velký cestovní kufr. Poté pomalými pohyby vytahovala všecko svoje oblečení ze skříně a pečlivě si je skládala do kufru. Věděla, že nemá cenu spěchat. Ron přijde až za několik hodin. A musí se do té doby nějak zaměstnat, aby nemusela myslet na to, jak se bude Ron tvářit.

Fred neklidně přecházel po pokoji. Snažil se uspořádat svoje pocity z polibku s Hermionou, ale nebylo to v jeho schopnostech. Ten okamžik byl krásný. Konečně se stalo to, po čem tak dlouho toužil. Ale kazil to ten pocit, že to není správné. A tento pocit v něm zůstal až do teď.
Chtěl by jí ale znovu vidět. Musí si s ní promluvit ještě před tím, než se vrátí Ron, protože pak už bude možná pozdě.
Bez rozmyslu vyběhl z místnosti a zastavil se až před dveřmi Hermioniny a Ronovy ložnice.
"Hermiono!" zavolal.
V pokoji ale bylo ticho.
"Hermiono, potřebuju s tebou mluvit." Nenechal se Fred tak snadno obalamutit.
V pokoji se ale pořád nic neozývalo.
"Hermiono!" zkusil to Fred ještě jednou.
"Frede, prosím, teď ne." Odpověděla mu konečně Hermiona, aniž by otevřela dveře.
Fred věděl, že je marné jí dál přemlouvat a proto raději odešel.

Hermiona už měla vše sbaleno a teď už jen netrpělivě čekala, až uslyší zvuky příchodu Rona domů. Konečně uslyšela kroky na schodech. Bez pohnutí dál seděla na parapetě a dívala se na dveře. Po chvíli se otevřeli a do dveří vstoupil Ron s úsměvem na tváři, ale jakmile mu pohled zavadil o kufr, úsměv nahradil nechápavý výraz.
"Co to má být?" zeptal se zmateně.
Hermiona se konečně postavila. Rozhodně pro ni nebylo jednoduché říct to, co v příštích vteřinách mu hodlala povědět.
"Rone, já musím odejít."
"Proč?" nechápal Ron dál.
"Už to nemá cenu. Pořád se jen hádáme a jsme kvůli tomu oba dva jen nešťastní."
Ron vypadal, jakoby ho někdo polil studenou vodou. Konečně mu došel pravý význam těch kufrů.
"Ty se se mnou rozcházíš?"
"Ano Rone, rozcházím se s tebou." Řekla Hermiona a přešla ke svým kufrům.
"Tak mi neříkej, že tohle je jedinej důvod. Proč se se mnou rozcházíš?"
Hermiona se na Rona ještě jednou podívala, vzala kufr do ruky, obešla ho a postavila se do dveří, kde se na něho ještě jednou otočila. "Protože tě už nemiluju." Vysvětlila mu a odešla pryč. Nikým nepovšimnuta se vytratila z domu a přemístila se.

Ron si sedl na postel. Chtěl to sice slyšet, ale bylo to tvrdší, než si dokázal představit. Už ho nemiluje. Hermiona už ho nemiluje. Dívka, se kterou hodlal strávit zbytek života, s ním ale zestárnout nechce. Dyť ona patří k němu, byly to prostě Ron a Hermiona, nerozlučný pár. Ale teď už ho ona nechce. Konečně může říct, jaký je to pocit být zklamaný láskou.
Vždyť on ji pořád miluje a milovat bude.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 7. července 2011 v 9:09 | Reagovat

no, čekala bych, že se jí aspoň pokusí zastavit... aspoň jeden z nich...
jsem zvědavá na epilog =)

2 shadowofhope shadowofhope | Web | 7. července 2011 v 11:12 | Reagovat

veľmi sa mi tvoja poviedka páči :D dúfam že sa preto nikde nezasekneš a neprestanes písať :-D

3 Cam Cam | 7. července 2011 v 14:54 | Reagovat

Povídka pěkná, ale přijde mi, že se z Rona dělá o dost větší blbec než je ... :-P

4 lucrecia lucrecia | 7. července 2011 v 15:20 | Reagovat

[1]: No celkem se bejím epilogu, jak ho dokážu sesmolit. Moc se mi do toho nechce, protože to bude těžky.

[2]: Neboj, to bych se musela už stydět sama za sebe, kdybych to před poslední kapitolou vzdala.

[3]: Jej ale ja jsem z Rona vubec nechtěla dělat blbce :D a už vůbec ne v této kapitole, tady je naopak chudák

5 aurora aurora | 8. července 2011 v 10:01 | Reagovat

veeelmi pekná poviedka :-) pls dopíš epilóg :-)

6 uhlacka27 uhlacka27 | Web | 9. července 2011 v 22:25 | Reagovat

Velmi pěkná povídka! :-)
Zhltla jsem jí na jeden zátah :D
Moc se mi tam líbí postava Freda i Hermiony. Hermiona je na dost těžkým bodě.. já bych nechtěla svým zpusobem opustit svojí rodinu. Má to těžké. A Fred je takový sladký :D  8-)
Hezky píšeš, líbí se mi tvůj styl psaní, jen ty chyby občas. :D
Těším se na epilog, doufám, že bude co nejdříve :-)  :-)  :-)
Přeji pěkné prázdniny!

7 Jenny Jenny | Web | 10. července 2011 v 10:57 | Reagovat

Přijde mi to dojemné.Jako to se dalo čekat že Ron chce být s Hermionou až na sklonku života...Ale je mi ho líto...:D :(

8 Emily Emily | Web | 10. července 2011 v 15:55 | Reagovat

Chudáček Lonánek.. :-) dobře udělala, že se s ním rozešla, než si začla s jiným! Jinak krásně píšeš!

9 Denča Denča | Web | 10. července 2011 v 18:16 | Reagovat

krásné.......už se těším na epilog :)

10 chillychilly chillychilly | Web | 11. července 2011 v 19:24 | Reagovat

Ale to vůbec není ukončené, prostě hermiona ode všeho utekla, to přece není konec :D vůbec si nedovedu představit, že bude následovat pouze epilog...
Teda, jak jsem si mohla nevšimnout, že přibyla nová kapitola, jsem to ale vrták, no nic, hlavně, že jsem si ji přečetla. Takže teď už jen ten epilog, no, řekla bych, že bude dlouhý, viď? :)

11 lucrecia lucrecia | Web | 11. července 2011 v 21:12 | Reagovat

[5]: neboj dopíšu

[6]: Děkuju. Tak určitě to má Hermiona těžky, ale kdo z nich ne. A já nevim proč, ale tady vubec nemám ráda postavu Freda, to spíš už toho Rona.

[7]: Láska často bolí

[8]: Tak já myslím, že je to celá Hermiona.

[9]: Děkuju

[10]: Ale určitě nebude dlouhý, já nikdy nepíšu dlouhé kapitoly :D

12 Pee Pee | Web | 13. července 2011 v 16:41 | Reagovat

Já tuhle povídku u tebe měla celkem ráda a tak mě mrzí, že teď, když jsi ji zase začala psát, má brzy skončit.. No ale tak nic, určitě rozjedeš ještě něco nového a stejně tak dobrého =)

A k tvému komentu u mě:
S Honzou sme spolu krátce.. v Pátek to budou teprve dva měsíce.. Možná si říkáš, že sme do toho šli brzy, ale my si myslíme, že co se má stát, stane se.. ať je to teď nebo později. A jestli se nám to bydlení vymkne z rukou a my se za nějaký ten čas rozejdeme, budu ráda, že jsme to alespoň zkusily.. Navíc je to skvělej pocit, bydlet jinde. Osvobodit se.
Nj, a mamku jako neřešim.. je to na ní jestli se s tim smíří nebo ne. Sice mě to mrzí, ale každý má svůj názor a ikdyž se mi ten její nelíbí, neberu jí ho.
No a jak se máš pořád ty? Co Martin? =)
A kde ty brigádničíš? =)

13 lucrecia lucrecia | 13. července 2011 v 19:42 | Reagovat

[12]: Tak po dvou měsících bych asi ani s nikým bydlet nechtěla, protože bych se nechtěla připravt o ten hezký začátek ve vztahu, takovy ty procházky a psaní a volání si a pokaždy těšení se na něho. Ale zasec chápu, že když máš tu možnost, tak nemůžeš odolat.
A já se mám skvěle. S Martinem sice už spolu nejsme, ale furt spolu jsme, už jaksi bez sebe nemůžem být když jsme spolu byly takovou dobu za kterou jsme si na sebe zvykly. Ale já jsem v podstatě ráda, že jsme se rozešli. I když ho mám pořád hrozně moc ráda. Jen mi vadí, že teď nemůžu začít chodit se žádnym jinym, zaprvé žadnýho ke mě nepustí, protože hned žárlí a za druhé vždycky když se nějaký dostane přes tak si uvědomím že mu něco chybí a že to něco je že to není Martin. :D
A i když se muže zdát, že nejsem spokojená, tak to tak není. Jsem raději bez něho, protože když jsem byla s ním tak jsem v jednom kuse byla jen neštastná.

14 Princessa Princessa | Web | 18. července 2011 v 9:16 | Reagovat

Ahojky Lucrecio! Pamatuješ si na mě ještě vůbec? Před pár měsíci jsem si myslela, že se už vrátím k blogování, ale dcerka mi v tom nevědomky pořád bránila. Ale teď jsem už konečně tady :-) Stále tě mám v SB a ráda bych to tak nechala, jestli ti to nevadí. Jinak, jak jsem četla níže, taky jsi byla chvíli nepřítomná a v tvém životě nastaly změny tak, jako v tom mém. Už se nemůžu dočkat, až se pustím do čtení tvých povídek. Doufám, že se u mě taky ukážeš.
Zdraví Princessa

15 Šnečkovská Šnečkovská | Web | 18. července 2011 v 20:28 | Reagovat

No to jsme teda zvědavá jak to nakonec dopadne... Hmmmm nenechej mě dlouho čekat prosím ;-)

16 nel-ly nel-ly | Web | 20. července 2011 v 22:32 | Reagovat

Popravdě jsem už nečekala, že tahle povídka bude pokračovat. Ale tohle... ach jo, ano ano ano, moc si mě potěšila, i dkyž po těch měsících by to klidně mohlo být delší :P
No, zastávám názor, že se k sobě prostě nehodí. Ne a ne.

17 jijííík jijííík | 21. července 2011 v 23:02 | Reagovat

trochu krátký ale alespoň něco
jinak to je moc pěkný ale trochu mě zklamalo to že se za ní ani jeden z nich nerozběhl nebo tak něco :-|  :-|

18 Bohdana Bohdana | 30. srpna 2011 v 20:40 | Reagovat

A jak jsi ten konec měla naplámovaný původně?? :D :D moc by mě to zajímalo.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama