Epilog - Bratrova přítelkyně

25. července 2011 v 14:35 |  Bratrova přítelkyně
Tak a je tu už vážně konec této povídky. Měla jsem ji určitě ráda, ale přesto nepatří mezi mé oblíbené. Celkem ráda se s ní loučím, protože jsem hrozně ráda za to, že jsem ji dokázala dopsat, protože jak moc dobře víte, že jsem měla na mále. Tak si užijte poslední kapitolu Bratrovy přítelkyně. Jak jsem už říkala, závěr jsem si naplánovala uplně jinak, ale během těch měsíců, co tuto povídku píšu, jsem si uvědomila, že život není takový jaký bychom si příli a tento závěr se mi proto líbí mnohem více.




O pět let později
Hermiona vyšla z budovy Ministerstva kouzel a otřásla se hnusem. Měla pořád odpor ke všemu, co bylo spojené s ministerstvem. Bylo to způsobeno asi špatnými zkušenostmi ještě ze školních let. Proto sem chodila jen v nejnutnějších případech.
Už se ani jednou neohlédla a rychlým krokem se vmísila mezi lidi procházejícími na chodníku.
"Hermiono!" uslyšela někoho zakřičet své jméno. Otočila se, ale nikoho známého nezahlédla. Přitiskla si kabelku ještě pevněji k tělu a vydala se dál. Daleko ale nedošla, protože ji někdo chytil za rameno.
"Hermiono!"
Hermiona se otočila a za ní stál Fred. Teda aspoň si domyslela, že je to Fred a ne George, protože slyšela, že George na pár měsíců odjel do střední Evropy.
Při pohledu do jeho světle hnědých očí se jí znovu rozbušilo srdce jako kdysi. V jednom okamžiku jí hlavou proletělo všechno, co se mezi nimi stalo a vše co k němu cítila.
Musela chvíli počkat, až se jí srdce aspoň trochu zklidní, aby promluvila normálně a nedala na sobě znát nervozitu: "Ahoj Frede, to už je tak dlouho, co jsme se naposledy viděli." A přidala k tomu i upřímný úsměv.
Vážně je to už hodně dávno co ho viděla. Po celém tom fiasku se znovu vrátila k rodičům a na nějakou dobu se úplně stáhla. Byla jen v kontaktu s Harrym. Sice jí všichni Weasleyovi chyběli, ale věděla, že jim musí dát nějaký čas, než si zase zvyknout, že už není Ronova snoubenka. Nyní se s Harrym a Ronem snaží vídat, jak nejvíc to jde, i když už nikdy to mezi ní a Ronem nebude, jaké to bylo dřív.
Ale Fredovi se snažila vyhýbat. Bála se, že kdyby ho znovu viděla, tak by v ní ožili všechny city k němu a moc dobře si uvědomovala, že to si nemůže dovolit.
"No ano, to už je let." Zavzpomínal Fred. "Naposledy…." Fred nedokázal dokončit větu, protože si vzpomněl na jejich poslední setkání a zároveň jejich první a poslední polibek.
"A jak si žiješ?" snažila se Hermiona zamluvit nepříjemnou chvíli.
"Ale fajn." Máchl Fred rukou. "Obchod s Georgem nám pořád jen vzkvétá. Dokonce máme už pobočky i v zahraničí. Nemám si na co stěžovat." Usmál se Fred.
"Jsem slyšela, že ses oženil." Řekla Hermiona a snažila se to vyslovit co nejvíc neutrálně i když se jí při tom stahovalo hrdlo.
"Ano, ano. A dokonce před dvěma měsíci se nám narodil syn." Řekl pyšně Fred, ale při tom si Hermionu zkoumavě prohlížel.
"A co ty? Jak se máš?" ptal se tentokrát Fred.
"Ale jde to, však to znáš. Nemám si na co stěžovat." Odpověděla mu a podívala se mu přímo do očí. To byla přesně ta chvíle, které se bála. Už zase začala rudnout a srdce jí málem vyskočilo z hrudi. Nejraději by se otočila a odešla a zároveň se od něho nechtěla vzdálit ani o krok.
Po chvíli ticha Fred promluvil mnohem tišším a důvěrnějším hlasem: "Proč jsi to tenkrát udělala? Proč jsi jen tak odešla?"
"Nic jiného mi nezbývalo." Zakroutila Hermiona hlavou. Do očí se jí začali hrnout slzy a tak raději sklopila hlavu. "Uvědomila jsem si, že je všechno špatně. A nejjednodušší bylo od všeho utéct."
"Ale uvědomovala sis, jak jsem se musel cítit já? Musela jsem se pak pořád dívat na Rona jak truchlí nad tvým odchodem a sám si vyčítat, že za to můžu já."
"Je mi to líto, ale nic jiného jsem dělat nemohla." Hermiona zvedla hlavu a znovu se mu podívala do očí, ze kterých vyčetla spousta zmatku.
"Měla jsi aspoň se přijít rozloučit." Řekla Fred, aniž by z ní spustil pohled.
"Odejít by bylo pak mnohem těžší. Pro oba dva."
"Ale proč jsi musela odejít i ode mě?" zeptal se konečně Fred na otázku, která ho celé roky nejvíc trápila.
"Protože to tak mělo být. Kdybych byla s tebou tak bychom jenom spousta lidem způsobili bolest a sami bychom nakonec neunesly ten pocit vinny. Ale teď je všechno tak jak má být. Ron se bude zanedlouho ženit, ty jsi dokonce už ženatý a máš dítě. Oba dva jste šťastní."
"A ty? Ty jsi takhle šťastnější?" zeptal se Fred. Už začínal chápat, proč to tenkrát udělala, i když to pořád bolelo.
"Ano, jsem šťastná. Jsem sice pořád sama, ale doufám, že tam někde na mě taky ten pravý čeká." Vysvětlila mu Hermiona a usmála se.
Usmála se sama nad sebou a nad svým zdravým rozumem, který včas začal pracovat a zbytečně nezkazil život několika lidem. Byla ráda, že si uvědomila, že je lepší chvíli trpět než pro kousek štěstí trpět celý život. Dokázala zvítězit nad láskou, která si nevybírá lidi ani čas a tentokrát se trefila šatně.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 hudgens-twitter hudgens-twitter | Web | 25. července 2011 v 14:44 | Reagovat

Ahoj,máš super dessign,navštívila by si prosím môj blog?Urobila by si mi tým radosť,ďakujem

2 chillychilly chillychilly | Web | 25. července 2011 v 16:01 | Reagovat

Tak musím říct, že epilog byl z celé povídky nejlepší. Když jsem si přečetla, že se to odehrává o několik let později, čekela jse, že se tam co chvíli objeví nějaké zrzavé dítě a spokojená Weasleyyvic rodinka a v čele s těhotnou Hermionou, která  bude čekat dalšího potomka. Prostě klasika. Ale tímhle jsi mě dokonale překvapila a musím říct, že to bylo vážně... nádherné říct nemůžu, protože z toho byla cítit trpkost, takže řeknu, že se mi to opravdu hodně zamlouvalo. A ty dvě poslední věty byly dokonalé, kéž bych uměla to samé jako ona, ale tak Hermiona byla vždycky ta rozumná, že? Bylo to vážně dokonalé, hrozně se mi epilog líbil.

3 Denča Denča | Web | 25. července 2011 v 16:03 | Reagovat

páni...pěkný závěr......škoda, že už je konec, ale co se dá dělat.... :)

4 lucrecia lucrecia | Web | 25. července 2011 v 16:21 | Reagovat

[2]: Tak takový konec mě vážně vůbec nenapadl. A já sama bych určitě nedokázala to co udělala Hermiona, ale právěže Hermiona vždycky byla jiná. Takže hrozně moc děkuji za pochvalu.

[3]: Vždy musí jendou konec přijít. Tak hlavně že se ti konec líbil.

5 Chloe M. Raddle Chloe M. Raddle | Web | 26. července 2011 v 12:35 | Reagovat

Bylo to...velkolepé. Jo, tohle slovo se myslím hodí. Ta kapitolovka byla dokonalá už sama o sobě a takovýhle konec byl vážně...velkolepý :D A zaskočilo mě, že neskončil tak šťastně... Přesně souhlasím s chilliychilly, přímo mi vzala slova z úst :D

6 Princessa Princessa | Web | 26. července 2011 v 13:29 | Reagovat

Pěkný konec, opravdu. A souhlasím s Chilly ... šťastných konců už bylo. Takhle mi to přijde realistické, jako by se to stalo doopravdy. Ne vždy totiž věci končí tak, jach chceme.

7 Alex Alex | Web | 26. července 2011 v 17:14 | Reagovat

To si přečtu hezky od začátku, abych byla v obraze a pak ti to řádně okomentuju.

8 lucrecia lucrecia | Web | 26. července 2011 v 19:58 | Reagovat

[5]: Jsem moc ráda, že se vám konec líbil. Vždycky se bojím, že samým koncem zkazím celou povídku.

[6]: Přesně o to jsem se snažila...aby to bylo realistické

[7]: :D jj to jsu zvědavá

9 Cissy Cissy | Web | 26. července 2011 v 21:38 | Reagovat

krásná povídka :-)

10 Nosferatu Psiren Nosferatu Psiren | 26. července 2011 v 21:41 | Reagovat

Překrásná povídka ;-) A ten konec by mě v životě takhle nenapadl no.. :-D Ale je to výtečná povídka , škoda že už je ten konec no :-( Ale co je tu plno povídek (které sou pěkné) Ale podle mě se tadyta snad povedla nejvíc ;-)

11 Jenny Jenny | Web | 26. července 2011 v 23:09 | Reagovat

Mě to přijde jako povedený konec povídky.Musím ale přiznat že bych na něco takového asi v povídce moc nepřišla..:D .. Snad jednou jsem neměla happy end ale to bylo v jednorázovce takže..:D..Dost dobře zakončené víc nebudu dodávat a ani nemám co..;)

12 lucrecia lucrecia | Web | 27. července 2011 v 11:11 | Reagovat

[9]:děkuji

[10]:Vážně je tahle nejlepší? :D Tak to se asi nad sebou budu muset trochu zamyslet...

[11]: Je zvláštní jak někteří tento konec berou jako happyend a někteří jako přesný opak...ale tak to má být

13 Nosferatu Psiren Nosferatu Psiren | 27. července 2011 v 18:32 | Reagovat

[12]: Noo... :-D Podle mě se tadyta povedla snad nejvíc :-D Ale sou tu i jiné povídky , které se mi líbí třeba "Dvě cesty osudu" jsem zrovna začala číst a chytlo mě to... :-) Nevím jak ty , ale píšeš moc zajímavě a krásně ;-) ....

14 °Alex °Alex | Web | 28. července 2011 v 11:34 | Reagovat

No téda! Prekvapivý koniec :D. Čakala som happyend, ale nič :(. Ale nie všetky poviedky musia mať happyend :).
Poviedka bola nádherná :).

15 lucrecia lucrecia | 28. července 2011 v 12:12 | Reagovat

[13]: Ta to je dobře, že čteš zrovna tuhle, protože zrovna se ji chystám taky dopsat.

[14]: No co, hlavně že jsem nikoho nenechala umřít a vlastně jsou všichni šťastní takže to zas nedopadlo tak hrozně.

16 Emily Emily | Web | 29. července 2011 v 20:19 | Reagovat

Sakra sakra... je to smutné! ale asi to tak mělo být. Krásná povídka! Nemůžu jinak, než chválit :D

17 jijííík jijííík | 30. července 2011 v 22:03 | Reagovat

promin,
ale jsem trochu zklamana. Chapu ze se ti to treba uz nechce moc rozvadet, ale mohla jsi alespon udelat nejaky romantictejsi konec :).
Ale kdyz pominu ten konec tak je to krasne napsane. Myslim ze by ses tim mohla i zivit :DD.
Doufam, ze budes v psani povidek pokracovat, protoze ti to moc jde.

18 Alex Alex | Web | 4. srpna 2011 v 16:23 | Reagovat

Takže jak jsem slíbila, přečetla jsem si celou povídku hezky od začátku a takhle v celku se mi moc líbila. Nebyla pro tebe úplně typická, žádná obrovská láska provázená bojem se zlem, ale i tak. Jak jsi popisovala všechny ty krůčky, jak se do sebe Hermiona s Fredem zakoukávali, to bylo moc pěkné. Závěr byl docela překvapivý, ale líbil se mi. Sedí mi to k Hermioně. Rozhodla se situaci vyřešit rozumem a je s tím spokojená.
Takže musím říct, že povedená kapitolovka a už se těším, co zase vymyslíš:)

19 nel-ly nel-ly | 7. srpna 2011 v 2:18 | Reagovat

NO, líbí se mi, že to není hepáč jak má být.
Ale jejich reakce po pěti letech, ač mám romantiku ráda, mi připadaly přehnaný. Ale povídku jsem měla ráda a hlavně byla jedna z mála na Fremione, které jsem vůbec četla...

20 Weverka Weverka | 12. srpna 2011 v 12:45 | Reagovat

Nevím, jestli ta otázka tady už padla, ale...jak měl ten konec vypadat předtím, než si napsala tenhle? Mimochodem - skvělý příběh ;)

21 Bohdana Bohdana | 30. srpna 2011 v 20:45 | Reagovat

Ach jo.. A já celou dobu doufala, že s Fredem nakonec žít bude. :/ No neva.. :D Jinak je to vážně skvělá povídka.. :D Jo. Jsi dobrá. :D

22 lucrecia lucrecia | 11. září 2011 v 17:13 | Reagovat

[16]: smutné to je, ale přesto jsou štastní a to je hlavní :-)

[17]: Určitě to neni v tom, že bych to nechtěla rozvádět, ale takový konec se mi prostě líbí a kdyby to byla nějaká romantika na konci, tak by se mi to už nelíbio a prot mě je hlavní aby se to líbilo mě

[18]: Naprosto přesně jsi vystihla tuhle povídku  a její konec

[19]: Nj povídky s Fredem a Hermionou nejsou moc časté a já je přitom mám tak ráda

[20]: Měl dopadnou štastně, že Hermiona a Fred budou spolu, ale vztahy mezi nimi a Weasleovými už by byli navždy poznamenané tou zradou, že Fred přebral Ronovi přítelkyni. Takhle se mi to líbí víc.

[21]: děkuju :D

23 Marcelka Marcelka | Web | 31. října 2011 v 0:15 | Reagovat

Tak tohle je ten správný konec. :-D Je to napsané tak, jak to chodí v životě. Poslední dobou mám pochopení že všechno nekončí tak, jak by si všichni přáli. Povídka se ti moc povedla. Doufám, že brzo napíšeš něco dalšího a stejně kvalitního.

24 Elík Elík | 12. listopadu 2011 v 11:37 | Reagovat

Krásný konec škoda jen že je to konec :-D

25 Míša Míša | 12. listopadu 2011 v 11:38 | Reagovat

Prosím jak se jmenuje ta písnička v tom videu moc se mi líbí

26 Míša Míša | 12. listopadu 2011 v 11:39 | Reagovat

[24]: že jo :-)

27 bluelagoona bluelagoona | 17. dubna 2012 v 21:22 | Reagovat

Ahoj. Sice jsem četla jen epilog ale i tak jsem pochopila o čem to je a je to moc krásný příběh****

28 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 25. června 2013 v 13:26 | Reagovat

Páni, překrásná povídka! Objevila jsem tvůj blog úplnou náhodou a tahle povídka... je dokonalá. Moc povídek s párem Hermiona a jedno z dvojčat jsem nečetla, ale tahle měla rozhodně nejzajímavější zápletku.
Děkuji ti za tu povídku i za to, že mi vykouzlila úsměv na tváři :-)

29 Ir Ir | 22. června 2017 v 15:06 | Reagovat

Pěkné mrzí mě že mé dvě nejoblíbenější postavy nejsou spolu,ale to je život .Nikdo neví ,co přinese :-( .Chtěla bych se zeptat moc se mi ty kapitolky líbí,mohla bych si je přepsat .Přísahám jen pro sebe :-) ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama