30. kapitola - Dvě cesty osudu

26. června 2013 v 16:26 |  Dvě cesty osudu
Nemůžu tuto povídku nechat nedokončenou, to by mi moje svědomí nedovolilo. Takže jsem se znovu do ní pustila. Ale jsem už jen kousek před finálem, tak doufejme, že tentokrát už se mi povede dokončit.
A nechci ji už nijak zbytečně protahovat,protože ji píšu už pár let, takže rovnou jdeme do velké akce.
Doufám, že povídku někdo čte (i přes moji nepravidelnost přidávání), abych to měla pro koho psát. Takže za každý komentář budu vděčná, protože mě popožene, abych psala dál.




Druhý den ráno se všichni shromáždili v kuchyni. Všechny jejich sbalené věci museli nechat na chodbě, jinak by se nikdy do kuchyně nevlezli.
"Takže, po té co dorazíme do Doupěte, každý z vás…"
"Tati, včera jsi nám to už říkal minimálně milionkrát." přerušil pana Weasleyho otráveně Ron.
"Ano a pro jistotu to řeknu ještě jednou." Pan Weasley se na chvíli odmlčel, aby se ujistil, že ho už nikdo nehodlá přerušovat. "Včera jsem vám každému rozdal úkol, který se musí splnit hned po té, co dorazíme do Doupěte. Má někdo se svým úkolem nějaký problém?" Podíval se po všech přítomných. "Zapomněl někdo, co má udělat?" V kuchyni ale dál vládlo ticho. "Dobře, myslím si tedy, že jsme připraveni a můžeme vyrazit."
"Já bych měla poznámku." ozvala se Hermiona. Všichni kromě pana Weasleyho se na ni překvapeně podívali. Bylo velmi nepravděpodobné, že by zrovna Hermiona zapomněla svůj úkol.
"Hermiono, bavili jsme se o tom už včera." Pan Weasley zjevně nebyl rád, že mu někdo přerušuje jeho plány.
"Ano, ale myslím si, že by to měli slyšet všichni, aby taky mohli říct svůj názor."
V kuchyni se ozval mírný šepot, nikdo nevěděl, o čem se ti dva baví, ale velmi je to zajímalo.
Pan Weasley věděl, že je v koncích, proto Hermioně pokynul, že může tedy mluvit.
Hermiona si odkašlala a na všechny kolem se podívala.
"Já Snapeovi nevěřím. Nebo si aspoň myslím, že bychom mu neměli věřit tak slepě."
"Co tím chceš říct? Že tu máme zůstat?" ozval se Harry. Také Snapeovi nikdy nevěřil, ale přece jen po té, co Snape řekl, že je tu smrtijedi mohou kdykoli překvapit, už zde déle zůstávat nechtěl.
"Ne, tak jsem to nemyslela. Ale proč, když smrtijedi znají, jak se do ustředí Fénixova řádu dostat, tak proč sem ještě nepřišli?"
Hermiona se dramaticky odmlčela, protože, jak očekávala, ostatní si mezi sebou začali předávat své domněnky a obavy.
"Proč vyčkávají? Co by z toho měli?" dokončila Hermiona svoji řeč.
Všichni začali mluvit jeden přes druhého, jen pan Weasley mlčel a zoufale se díval kolem sebe, jak se jeho sen o rychlém přesunu rozplývá.
"A co tedy navrhuješ?" zeptal se Hermiony Sirius, který také Snapeovi ani krapet nevěřil, ale z tohohle domu chtěl co nejrychleji zmizet.
"Abychom se rozdělili. Ti, kteří měli za úkol ochranná kouzla pro Doupě, se přemístí jako první. Zajistí tam ochranu a pak se přemístí druhá skupina, která vezme všechny naše zavazadla. Takto zajistíme ochranu současně v Doupěti i tady a ani jedno místo nezůstane nestřežené. A jestli je to past, aspoň do ní nespadneme všichni."
V kuchyni znovu všichni začali mluvit.
"Já si myslím, že má Hermiona pravdu." ozval se Harry.
Většina lidí souhlasně přikyvovala. Když to pan Weasley uviděl, rezignovaně rozhodil rukama a řekl: "Dobře Hermiono, ale budeš to celé organizovat ty."

Za hodinu už polovina z Fénixova řádu stála na rozbahněném poli před Doupětem.
Nikdo z kouzelníků se ale nepohnul. Všichni napnuti očekávali, jestli se před nimi neobjeví smrtijedi.
Byl zrovna jeden z velmi horkých dnů, slunce jim svítilo přímo do tváře a občas jejich vlasy prohrábl v tomto počasí tolik vytoužený větřík.
Ale nic jiného se nedělo, nikde žádný pohyb ani nic neobvyklého.
Hermiona dala pokyn rukou a každý se rozešel svým směrem, aby mohl vyčarovat část ochranného štítu pro Doupě.
K Hermioně se připojila Julie a společně se vydaly k hlavním dveřím do domu.
Julie chtěla přerušit to nepříjemné ticho, ale když se na Hermionu podívala, uviděla její soustředěný výraz a tak zase hlavu sklonila a dál mlčela. Věděla, že by nebylo dobré zrovna teď Hermionu rušit.
"Ne, ne, ne." zaúpěla náhle Hermiona.
"Co je?" vyjekla Julie plná strachu, ale to se už Hermiona rozeběhla k domu.
"To okno." Ukázala na okno vedle dveří. "Nechávali jsme ho včera otevřené. Někdo tu dnes byl."
To už ale Hermiona doběhla k domu a opřela se vší sílou do okna, to ale zůstávalo dál zavřené.
"Je to past!" zakřičela Hermiona zoufale po všech okolo.
Ještě pár vteřin vládlo kolem domu naprosté ticho, ale už v příštím okamžiku se všichni dávali na útěk pokřikujíce přitom na své nejbližší.
Ale neměli kam utéct. Před nimi se jako důkaz Hermioniných slov začali objevovat černé postavy, smrtijedi.
Chtěli se obrátit a utéct na druhou stranu, ale z domu začali vycházet další postavy. Byli obklíčeni, sevřeni mezi dvěma skupinami smrtijedů.
"Do boje!" vykřikl někdo. Julie nevěděla, jestli to byl někdo od nich nebo nepřítel, ale poslechla ho a začala metat kouzla na smrtijedy před sebou. Byla to ale bezvýchodná situace, smrtijedi se k nim blížili zepředu i zezadu a byla jich značná převaha.
"Hermiono, to kouzlo!" křikla Julie na svoji kamarádku. "Budu tě krýt."
Hermiona namířila svoji hůlku k nebi místo na smrtijedy a vystřelila zlatý paprsek, který byl signálem pro druhou skupinku, která zůstala na Grimmauldově náměstí. Teď jen mohli doufat, že se k nim dostanou dřív než smrtijedi.
Členové Fénixova řádu ale nebyli jediní, kdo si zlatého paprsku všiml. Smrtijedi se na ně vrhli s mnohem větší zuřivostí, aby je dostali dřív, než jim přijde posila.
"Harry, kde jsi tak dlouho?!" zoufala si Julie. Už před tím měla špatný pocit z toho, že byli rozděleni každý do jiné skupiny. A teď, jak si všimla, se jí ztratila i Hermiona.
Třeba byli i ti, co zůstali na Grimmauldově náměstí, napadeni. Co když celý Voldemortův plán byl právě takový, aby je rozdělil na dvě skupiny. K Harrymu se pak musí dostat jen přes polovinu členů Fénixova řádu. A teď ho třeba už někde mučí, nebo je dokonce i mrtví.
Julie byla tak zabraná svými myšlenkami, že si nevšimla smrtijeda, který se k ní zezadu přikradl a vyslal proti ní paprsek světla. Julie už nestačila se proti němu jakkoli bránit a sesula se na zem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 28. června 2013 v 15:36 | Reagovat

Povídku sice nemám rozečtenou, takže nemůžu hodnotit, ale během prázdnin se do toho pustím :-)

2 Skittleska Skittleska | 26. července 2013 v 20:35 | Reagovat

Takžeeee to bude dlouhý :D Ale na začátek...Musíš to co nejdřív dopsat! :) Tuhle povídku čtu už skoro od té doby co jsi ji začala přidávat a vždycky, když kontroluju stránku jsem celá špatná z toho, že nepřibyl další díl :/ a povídku čtu znova a znova od začátku :D Teď jsem konečně zjistila, že se po dvou letech chceš k povídce vrátit a moje reakce byla hodně pozitivní ;) :D Píšeš úplně úžasně a máš fakt talent ;) Kvůli tobě jsem se tak zažrala do povídek a jsem za to ráda :) Nikdy se nemůžu rozhodnout, která z tvých povídek je ta nejlepší :( :D Takže teď celá napnutá čekám na další díl a dufám, že to nebude zas 2 roky! :D A chcu poděkovat, že jsi to ještě nepověsila na hřebík, protože to bych asi nerozdejchala :D Hodně štěstí do psaní a těším se ;)

3 Ashley Ashley | 4. září 2013 v 19:03 | Reagovat

No, vyvíjí se to zajímavě...doufám, že nechceš udělat špatný konec, to by mě moc mrzelo...dlouho jsem tu nebyla, takže nepociťuju ten rozdíl dvou let mezi posledními kapitolami :) jen tak dál, jsem zvědavá na pokračování ;)

4 Ros Ros | 12. září 2013 v 20:40 | Reagovat

Prosíííím pokračuj, tvůj blog se mi moc líbí a určitě ho čtu :-)  :-)

5 Denča Denča | Web | 24. října 2013 v 19:06 | Reagovat

páni, to je napínavé...už se hrozně moc těším na pokračování :) jsem ráda, že tuhle povídku dokončíš :) jsem zvědavá, jak dopadne :)

6 Tinkie Tinkie | 30. dubna 2014 v 20:45 | Reagovat

Tohle je vážně konec? o.O

7 Tina Tina | 27. listopadu 2014 v 10:12 | Reagovat

Prosíííím pokračuj [:tired:]  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama